Go to listserv.cesnet.cz LWGate Home Page.From: Akademicky Senat <Akademicky.senat@LF3.CUNI.CZ>
Subject: projev pane presidenta 17.2. v Karolinu
Date: Fri, 17 Feb 1995 17:08:07 +0000
Next Article (by Author): Re: Velikost zprav? Albert Vajanyi
Previous Article (by Author): Re: LaunchPad OS/2 ANTONIN KUBICEK
Articles sorted by: [Date]
[Author]
[Subject]
Zaslano do diskusniho listu 3. lekarske fakulty UK MEDMAC-L. Doufam, ze
profesionalni "sitari" prominou jednorazovou zmenu tematu a zamereni
CSINFO-L.
Milan Jira, AS 3. LF UK,
Editor, MEDMAC-L@earn.cvut.cz
----- Begin message from MEDEAN@earn.cvut.cz 17-Feb-95
Return-Path: owner-medmac-l@EARN.CVUT.CZ
Received: from EARN.CVUT.CZ by earn.cvut.cz (IBM VM SMTP V2R1)
with BSMTP id 0733; Fri, 17 Feb 95 16:22:18 MET
Received: from EARN.CVUT.CZ (NJE origin LISTSERV@CSEARN) by EARN.CVUT.CZ (LMail
V1.2a/1.8a) with BSMTP id 0727; Fri, 17 Feb 1995 16:12:20 +0000
Date: Fri, 17 Feb 1995 16:09:51 MET
Reply-To: Discussion list of 3rd Medical Faculty Charles University
<MEDMAC-L@CSEARN.BITNET>
Sender: Discussion list of 3rd Medical Faculty Charles University
<MEDMAC-L@CSEARN.BITNET>
From: Sekretariat dekana <MEDEAN@earn.cvut.cz>
Subject: projev pana presidenta 17.2. v Karolinu
To: Multiple recipients of list MEDMAC-L <MEDMAC-L@CSEARN.BITNET>
X-Charset: ISO_8859-2
X-Char-Esc: 29
Vase Magnificence, damy a panove, vazeni pritomni,
nase generace ziji v dobe, ktera bude mozna jednou chapana
jako doba velkeho dejinneho zvratu ci prelomu. Totiz v dobe, kdy
se obtizne rodi nove mezinarodni usporadani, kdy mnoho statu nove
hleda svuj charakter, svou totoznost a sve mezinarodni postaveni,
kdy je hledan sam novy duch souziti lidi, narodu, kultur a celych
civilizacnich okruhu na teto planete. Lze rict, ze to je doba vel-
keho rozcesti a velke vyzvy. Je to nutne i doba nove reflexe,
vcetne reflexe historicke, a doba noveho bilancovani.
Nejde jen o to, ze blizici se padesate vyroci konce druhe
svetove valky vybizi k uvaze o tom, co jsme dnes - s odstupem casu
- schopni z teto nejstrasnejsi valky lidskych dejin vyvodit. Nejde
jen o to, ze petilete vyroci padu berlinsk_ zdi, konce studene
valky a bipolarniho rozdeleni sveta vybizi k uvaze, co tyto nedav-
ne udalosti prinesly, co znamenaji a pred jak_ ukoly nas staveji.
Jde o vic: musime vsechny tyto deje vsadit do sirsiho a hlubsiho
dejinneho kontextu a pokusit se vyzvu teto doby formulovat na po-
zadi jejich zasadni reflexe.
Chci k tomu prispet nekolika poznamkami o cesko-nemeckych
vztazich. Jsem rad, ze tak mohu ucinit na miste, ktere vic nez
kterekoli jine pripomina staletou intelektualni koexistenci Cechu
a Nemcu: na akademicke pude Univerzity Karlovy.
Vztah k Nemecku a k Nemcum je pro nas cimsi vic nez jen jed-
nim z mnoha temat nasi diplomacie. Je to soucast naseho osudu, ba
primo nasi identity. Nemecko je nase inspirace i nase bolest;
zdroj pochopitelnych traumat i mnoha predsudku a bludu, jakoz
i meritek, k nimz se vztahujeme; nekdo vnima Nemecko jako nasi
hlavni nadeji, jiny jako nase hlavni nebezpeci. Lze rict, ze pos-
tojem k Nemecku a k Nemcum se Cesi nejen politicky, ale i filozo-
ficky definuji a ze typem tohoto postoje vymezuji nejen svuj vztah
k vlastni historii, ale take sam typ sveho narodniho i statniho
sebepochopeni. Pro Nemce zajiste vztah k Cechum nema tento zasadni
vyznam, nicmene ma pro ne presto vetsi vyznam, nez si nekteri
z nich asi priznavaji: je tradicne jednim z testu, ktery odkryva
i jejich sebepochopeni. Vzdyt vztah Nemecka k nam byl mnohdy primo
zrcadlem jeho vztahu k Evrope jako takove! Tento vyznam obzvlast
narusta prave dnes, kdy i nove sjednocene Nemecko hleda svou novou
totoznost a sve nove postaveni v Evrope a ve svete.
Co to pro nas znamena? Nic vic a nic mene, nez ze bychom me-
li o cesko-nemeckem tematu mluvit verejne, otevrene, vecne a s pl-
nym vedomim, ze mluvice o nem, mluvime sami o sobe.
Cesko-nemecky ci nemecko-cesky vztah nabyl sve dramaticke
a obcas temer drasave podoby pomerne nedavno, totiz v prubehu pos-
lednich dvou stoleti, to jest v dobe, kdy dostaval stale zretelne-
ji nacionalni rozmer ci obsah. Tato moderni zkusenost casto zakry-
va ci prehlusuje nepomerne delsi zkusenost predchozi historie,
vyznacujici se zvlastnim druhem tvoriveho souziti Cechu a Nemcu
v jednom statnim utvaru. Samozrejme: ani toto souziti nebylo vzdy
idylicke a snadne, nicmene v nejruznejsich konfrontacich, ktere
byly pozdeji liceny jako konfrontace ryze narodni, slo ve skutec-
nosti o docela jine veci nez o to, kdo patri k jakemu narodu. Byla
to stretani nabozenska, ideova ci ideologicka, mocenska, socialni
a jina, v nichz sice hralo obcas roli i to, odkud kdo pochazi ci
jakym jazykem mluvi, ktera vsak nebyla motivovana rozdilnym narod-
nim citenim v tom smyslu, jak ho dnes chapeme. Po dlouha staleti
se pritom u nas oba zivly - doplnovany jeste zivlem zidovskym
- nejruzneji vzajemne prolinaly, inspirovaly a ovlivnovaly, takze
lze hovorit az o jistem typu jejich symbiozy. Jejich rozmanita ut-
kani pritom nikdy neznamenala ohrozeni teto koexistence ci neves-
tila jeji konec ale naopak tvorila jeji dejiny a nejednou stimulo-
vala politicke a kulturni vykony celeho spolecenstvi obyvajiciho
nasi zemi. Skutecnym subjektem ceskych dejin tedy bylo de facto
toto specificke spolecenstvi, byt vetsinovou populaci byla vzdycky
populace ceska. Ostatne i mezinarodni postaveni Ceskeho kralovstvi
bylo po dlouhou dobu jine, nez jake by odpovidalo soudobemu posta-
veni narodniho statu: slo vzdycky o zvlastni a velmi vlivnou sou-
cast univerzalisticky zalozene Svate rise rimske, soucast, jejiz
vyznam nevyplyval z velikosti jejiho vetsinoveho naroda, ale z do-
cela jinych historickych pricin, mezi nimiz hral nepochybne svou
roli i jeji - jak by se dnes reklo - multikulturni charakter. Vy-
razne postaveni ceskych kralu ve sboru volitelu cisare tento vyz-
nam vymluvne doklada.
Ojedinely pribeh temer tisicileteho souziti Cechu a Nemcu
v nasi zemi byt v poslednich dvou stoletich stale komplikovanejsi-
ho a posleze zmareneho, zustava integralni soucasti nasich dejin,
a tudiz i nasi soudobe identity jako obcanu Ceske republiky,
a predstavuje hodnotu, na kterou nesmime zapominat. Mimo jine
i proto, ze je to - s trochou nadsazky receno - hodnota velmi mo-
derni, ktera nas muze inspirovat i pri tvorbe noveho
cesko-nemeckeho vztahu.
O ere stale dramatictejsiho vztahu mezi Cechy a Nemci v nasi
zemi, jak se zacal vyvijet od pocatku minuleho stoleti dik rostou-
cimu narodnimu sebeuvedomovani v novodobem smyslu, bylo uz napsano
mnoho knih. Omezim se proto jen na rekapitulaci nekolika malo
obecnych faktu, ktere se mi zdaji byt nesporne a ktere by dnes asi
mely byt z ceske strany znovu zdurazneny.
1) Tvrdi-li obcas nekdo, ze Ceskoslovenska republika - jako
vysledek sebeuvedomovaciho a sebeosvobozovaciho snazeni Cechu
a Slovaku a jako produkt versailleskeho miru - byla omylem, ktery
byl pricinou pozdejsich katastrof, pak tim prozrazuje jen vlastni
nevedomost. U zrodu republiky totiz nestal pouze realismus, pri-
hlizejici k touze Cechu a Slovaku rozvinout svou svebytnost, vyma-
nit se z podruci rakousko-uherske monarchie neschopne dat jim ve
svem ramci primerene postaveni, a zalozit svou novou a zivota-
schopnou statni existenci na svem spojeni v jednom state. Nemene
dulezite, ne-li jeste dulezitejsi bylo neco jineho: ze tu progra-
move vznikl stat moderni, demokraticky, liberalni, zalozeny na
hodnotach, k nimz se dnes hlasi cela demokraticka Evropa a v nichz
spatruje svou budoucnost. Jeho tvurci predpokladali, ze se bude
- na pozadi stabilizujici se situace vnitropoliticke i mezinarodni
- vyvijet ve stat vskutku obcansky, opreny o tvorivou kooperaci
vsech jeho obcanu a o respekt jednech k narodni svebytnosti dru-
hych. Ceskoslovenska republika pochopitelne mela chyby - sve na-
rodnostni problemy nedokazala uspokojive doresit - nicmene pricina
techto chyb netkvela v hodnotach, ktere ji byly dany do vinku jako
smer, jimz se ma ubirat, ale v neschopnosti nekterych politickych
sil vyrovnat se velkoryse a v duchu techto hodnot s malymi proble-
my doma driv, nez z nich nepratele svobody udelali velke problemy
venku. To vse je znamo a popsano, nic to vsak nemeni na faktu, ze
Ceskoslovensko patrilo - spolu s Francii, zememi dnesniho Benelu-
xu, Svycarskem a skandinavskymi staty - k nemnoha vskutku demokra-
tickym a sporadanym statum kontinentalni Evropy. Dosvedcuji to
i hlasy takovych osobnosti, jakou byl napriklad Thomas Mann, jemuz
Ceskoslovensko poskytlo - stejne jako tisicum dalsich nemeckych
demokratu - azyl po Hitlerove nastupu. Hlasi-li se Ceska republika
ke sve kontinuite s Ceskoslovenskem, pak to muze svedcit jen a jen
v jeji prospech.
2) Spatrovat tragicky konec tisicileteho souziti Cechu
s Nemci jen v povalecnem vysidleni Nemcu znamena dopoustet se ne-
bezpecneho zjednoduseni. Fyzickym koncem tohoto souziti ve spolec-
nem state odsun nepochybne byl, toto souziti tehdy skutecne zemre-
lo. Ale smrtici ranou ktera to zpusobila, bylo neco jineho: fatal-
ni selhani velke casti nasich obcanu nemecke narodnosti, kteri
pred demokracii, dialogem a toleranci dali prednost diktature,
konfrontaci a nasili, ztelesnovanymi Hitlerovym nacionalnim socia-
lismem, a dovolavajice se sveho prava na vlast, sve vlasti se ve
skutecnosti zrekli. Popreli tim, mimo jine, i vynikajici praci
mnoha nemeckych demokratu, kteri Ceskoslovensko jako svou vlast
spoluutvareli. Ac bylo reseni narodnostni otazky v predvalecnem
Ceskoslovensku jakkoli nedokonale, nikdy nemuze ospravedlnit toto
selhani. Nebot ti, kteri se ho dopustili, se postavili nejen proti
svym spoluobcanum, proti Ceskoslovensku jako statu a proti svemu
obcanstvi v nem, ale proti samotnym zakladum lidskosti.
Priklonili se totiz ke zvracene rasisticke ideologii a zacali ji
sami a ihned take prakticky aplikovat. Je skvele, ze to mnozi po-
tomci nasich nekdejsich spoluobcanu nemecke narodnosti pochopili
a dnes obetave a trpelive usiluji o smireni mezi nasimi narody.
Na povalecny odsun muzeme mit ruzne nazory - a muj kriticky
nazor je obecne znam -, nikdy ho vsak nemuzeme vypreparovat z jeho
dejinnych souvislosti a oddelit ho od vsech hruz, ktere mu pred-
chazely a ktere k nemu vedly. Jestli jsem toto povazoval jeste do-
nedavna za vec do te miry samozrejmou, ze jsem necitil potrebu ji
znovu zduraznovat, dnes ji musim jasne rict, protoze se v Nemecku
opet ozyvaji lide, kteri ji prehlizeji, nebo dokonce zpochybnuji.
Ostatne i v minulosti jsem nejednou rekl, ze zlo ma infekcni pova-
hu a ze zlo odsunu bylo jen smutnym vyustenim zla, ktere mu pred-
chazelo. O tom, kdo prvni vypustil z lahve dzina skutecne nacio-
nalni nenavisti, nemuze byt sporu. A mame-li se - jako Cesi - hla-
sit ke svemu dilu odpovednosti za konec cesko-nemeckeho souziti
v ceskych zemich, pak musime v zajmu pravdy rict, ze jsme se sice
nechali nakazit zakernym virem etnickeho pojeti viny a trestu, ze
jsme vsak tento virus - aspon v jeho moderni nicive podobe - do
nasi zeme neprinesli.
3) Ma treti poznamka, souvisejici s koncem cesko-nemeckeho
souziti se tyka Mnichova. Nejsem si jist, zda si nekteri lide,
zvlaste na nemecke strane, dostatecne uvedomuji, ze Mnichov nebyl
jen jakymsi nespravedlivym resenim jakesi diskutabilni mensinove
otazky, ale ze to byla posledni a svym zpusobem rozhodujici kon-
frontace demokracie s nacistickou diktaturou, v niz demokracie
pred diktaturou kapitulovala, a tim ji otevrela cestu k onomu neu-
veritelnemu a snad vubec nejvetsimu utoku na vsechny zakladni ci-
vilizacni hodnoty a na samotnou podstatu lidskeho souziti, jaky
byl kdy v dejinach podniknut. Mnichov byl pro Hitlera posledni
zkouskou demokracie a jeji schopnosti branit se. Mnichovskou kapi-
tulaci demokratu pochopil jako znameni, ze muze rozpoutat valku.
Tvrde se prepocital, demokracie se nakonec ubranila, ale za cenu
nesmirnych obeti, kterymi by s nejvetsi pravdepodobnosti nemusela
zaplatit, kdyby byla nepodlehla salbe appeasementu a dokazala se
Hitlerovi v dobe mnichovske krize vzeprit. Opet bych tu oddelil
dve stranky veci: jestli svetova valka vojensky zacala prepadenim
Polska, pak politicky nepochybne zacala mnichovskym diktatem. Os-
tatne nerekl uz pred lety jeden z velkych nemeckych politiku, ze
prave Mnichov byl okamzikem, kdy se vsechno zritilo do propasti?
Spoluucast tolika nasich byvalych nemeckych spoluobcanu na pripra-
ve i nasledcich Mnichova nelze tedy redukovat na boj o jejich men-
sinova prava. Neslo tehdy prece ani o ceske Nemce, ba dokonce ani
o pouhe oklesteni Ceskoslovenska jakozto predehru jeho pozdejsi
okupace, ale o zcela nedvojsmyslne a mezinarodne provedene vyhla-
seni boje lidske svobode a dustojnosti. Anebo nebyli snad prvnimi,
komu se naciste v Cechach pomstili, jejich nemecti odpurci? Pro
mnohe Nemce, zvlaste pro ty, kteri byli postizeni odsunem, neni
asi dodnes lehke si to priznat, stejne jako pro mnohe Cechy, han-
dicapovane navic desitiletimi nesvobody, kdy toto tema bylo tabu,
neni lehke priznat si, jak ublizili demokracii, a tim i sami sobe
prijetim myslenky povalecneho vyhnani Nemcu z jejich domova.
4) Nacismus byl sveho casu popsan jako jeden z nejhruznej-
sich projevu kmenoveho pojeti statu jakozto spolecenstvi krve, te-
dy neceho, proti cemu se prosazuje a s cim se utkava idea otevrene
spolecnosti dva a pul tisice let. Prijmeme-li tuto interpretaci,
pak sve uvahy o cesko-nemecke minulosti pritomnosti i budoucnosti,
a tedy i o cesko-nemeckem narovnani ci smireni bychom meli rozvi-
jet na pude spolecne shody, ze jedinou alternativou budouciho vy-
voje a jedinou alternativou, ktera muze k definitivnimu smireni
vest, je spolecne budovani otevrene spolecnosti a spolecny zapas
o ni proti vsem, kteri by chteli - navzdory vsem desivym zkusenos-
tem s modernim tribalismem - znovu sirit duchovni zplodiny nacio-
nalismu. Takovito nepratele otevrene spolecnosti existuji bohuzel
na obou stranach nasi hranice. Alternativa, kterou nabizeji oni,
musi vzdycky nakonec vyustit do konfrontace a prinest utrpeni
vsem. Jedinou cestou pro demokratickou Ceskou republiku a demokra-
ticke Nemecko - a nejen pro ne - je proto nebat se jich a neustu-
povat pred nimi. I demokrate musi obcas zvolat "dost!".
Z ceho je treba pri tvorbe noveho vztahu mezi nasimi narody
vychazet? Kudy vede cesta?
Predevsim bychom se meli pokusit dohodnout se na tom, jakou
roli vlastne prisoudime minulosti. Zapomenout na ni v zadnem pri-
pade nemuzeme. Tak, jako je konzistentni lidska osobnost, zijici
ve shode sama se sebou a odpovedna za sebe, nemyslitelna bez vedo-
mi vlastni minulosti a kontinuity a bez odpovedneho nazoru na ni,
neni - samozrejme v jine podobe - bez neceho podobneho myslitelne
ani odpovedne spolecenstvi, ac uz definovane narodnostne, nebo po-
liticky. Svou minulost a sve dejiny musime znat a musime si na ne
tvorit svuj nazor. To ale neznamena, ze se musime prestehovat do
svych dejin, zkouset se promenit ve sve predky, znovu a znovu re-
konstruovat situace, v nichz se ocitali, a napodobovat postoje,
ktere zaujimali, znovu a znovu se sami trapit jejich utrpenim ci
dojimat jejich uspechy a z techto pocitu posleze vyvozovat poli-
ticke dusledky. Minulost nemuze byt nasim programem. Trvale se do
ni prenaset a jaksi existencialne se s ni ztotoznovat znamena
ztracet nadhled, schopnost jejiho odpovedneho posouzeni i schop-
nost poucit se z ni. Vposledku takovy kompletni sebeprenos do mi-
nulosti neni nicim jinym nez zvlastni formou obnovy kmenoveho po-
jeti naroda jako entity s vlastni "nadhistorickou" kolektivni
"nadsubjektivitou". Kam az toto pojeti vede, vime prece dobre:
k principu nikdy nekonciciho kolobehu krevni msty, kdy nove a nove
generace vnuku trestaji jine vnuky za zlociny jejich dedu na
vlastnich dedech.
Shoda v teto veci by mela mnoho vyznamnych dusledku. Predev-
sim by znamenala, ze konci cas omluv a nastava cas vecneho hledani
pravdy. Vyznam omluv, ktere vyslovili predstavitele demokratickeho
Nemecka vsem narodum i vlastnim obcanum za to, co jim zpusobil na-
cismus, byl veliky a otevrel dvere k novemu souziti. K temuz cili
smerovalo i vse, co jsme na nasi strane rekli o povalecnem odsunu.
Dnes jsme ale, domnivam se, uz dal. Oc bezi, je vec_a a nepredpo-
jata analyza a schopnost cerpat z ni pouzitelna poznani.
Strucne receno: je treba uz jednou jasne rict, co vsechno
patri do historie a s cim vsim by se melo jako s historii nakla-
dat.
Nase budoucnost opravdu neni v nasi minulosti. Ozivovat ji
znamena ozivovat i vsechny demony, kteri v ni drimaji. To ale neni
cesta. Tou je neco jineho: pochopit konecne nebezpecnost techto
demonu.
Tento pristup k minulosti ma ovsem i dalsi prakticke dusledky.
Z ceskeho hlediska je jednim z jeho dulezitych a logickych
dusledku jednoznacne odmitnuti vsech pokusu vydolovat z davnych
historickych udalosti ci nespravedlnosti cely soubor aktualnich
politickych ci pravnich pozadavku a naroku zpochybnujicich samu
pudu, na niz stoji povalecne evropske usporadani. Hlasy, ktere se
o to snazi, jsou sice nepocetne a okrajove, ale ceska verejnost je
vnima s obzvlastni citlivocti. Proto povazuji za svou povinnost
rict tu zcela jasne, ze Ceska republika je primym spoludedicem
ceskoslovenske statnosti, ktera se zrodila ze dvou hroznych valek,
na jejichz rozpoutani nemeli Cesi zadny podil. Nase republika pro-
to nikdy nebude jednat o revizi jejich vysledku, o jakemkoli zasa-
hu do kontinuity sveho pravniho radu, o jakemkoli zpusobu opravo-
vani historie na ukor soucasniku.
Ano, je-li tu dluh v podobe odskodneni zbyvajicich obeti na-
cisticke zvule, necht je splacen. Ale nikdo nikdy nam nezaplati
v zadne mene a zadnou castkou vsechno, co jsme my nebo nasi pred-
kove museli vinou nacismu prozit, nikdo nam nijak nenahradi desit-
ky tisic umucenych a zavrazdenych, mravni, politicke a hospodarske
ztraty, ktere pro nas znamenal Mnichov, nacisticka okupace, valka
a vsechny jeji povalecne politicke nasledky. A my nejsme tak bla-
hovi, abychom dnesnim generacim demokratickeho Nemecka zasilali
ucty za vsechna davna prikori napachana casti jejich otcu, dedu ci
pradedu, stejne jako nezasilame narodum byvaleho Sovetskeho svazu
ucty za vsechny skody, ktere na nasi zemi a v nasich dusich na-
pachala desitileti komunismu. Proto povazujeme za jeste blahovejsi
vsechny pokusy zadat od nas materialni ci jinou formu napravy po-
valecneho odsunu. Nacismus, Mnichov, valka a vsechny jeji trpke
dusledky patri do historie a jedine, co muzeme a chceme delat, je
snazit se tuto historii pochopit a udelat vse pro to, aby se uz
nikdy neopakovala. Predstavitele demokratickeho Nemecka davno ve-
rejne pojmenovali nemeckou vinu za nacismus, aniz se pokouseli
o nemozne, totiz vratit dejiny kamsi pred druhou svetovou valku.
I my jsme se pokusili popsat svuj dil odpovednosti za vse nedobre,
co se delo po valce, ale ani my nemame sebemensi umysl vracet de-
jiny zpet, rusit nase davne a legitimne parlamentem schvalene
pravni akty, ktere navic davno prekryla historie celymi vrstvami
aktu jinych, rozpoutavat nove vichrice v oblasti vlastnickych
vztahu, a uvolnovat tim vsim cestu besum minulosti. Minulost nez-
menime, z nasich dejin a nasi historicke pameti neodstranime ani
tricetiletou valku, ani dve svetove valky, ani to, co se stalo po
te druhe jako jeji dusledek. Rici si o tom vsem pravdu je ale nasi
povinnosti k svetu i k sobe samym, je to v bytostnem zajmu nasi
narodni a statni hygieny. Pokud jde o odsun, musime si rikat nep-
rijemnou pravdu dokonce bez ohledu na to, jake blaznive dusledky
z nasich slov muze nekdo vyvozovat. Nase sebereflexe neni totiz
nicim jinym nez dalsim a jeste duslednejsim odmitnutim prave tech
principu, z nichz vychazeji vsichni dnesni nepratele otevrene spo-
lecnosti, pokousejici se svymi naroky opet roztocit dabelsky kolo-
toc nekonciciho kmenoveho uctovani.
Ti, kteri byli od nas kdysi vyhnani ci vystehovani, jakoz
i jejich potomci, jsou u nas vitani tak, jako vsichni Nemci. Jsou
vitani jako hoste, kteri cti kraje, kde zily generace jejich pred-
ku, kteri pecuji o mista, s nimiz se citi byt svazani, a kteri
pratelsky spolupracuji s nasimi obcany. Nejsou mozna prilis vzda-
leny dny, kdy Cesi i Nemci - ocitajice se spolecne ve vnitrne
otevrenem prostoru Evropske unie - budou se moci bez prekazek usa-
zovat kdekoliv na jejim uzemi a podilet se na budovani takto svo-
bodne zvoleneho domova. Dobry vztah mezi narody, a tedy i nase
smireni mohou byt zalozeny jen na kooperaci svobodnych obcanu,
vzdorujicich svodu houfovat se pod kolektivistickymi prapory a vy-
volavat v jejich stinu ducha kmenovych konfrontaci.
Tak, jako by mel skoncit cas omluv a zasilani uctu za minu-
lost a zacit cas vecne rozpravy o ni, mel by skoncit i cas monolo-
gu a osamelych vykriku a zacit cas dialogu. Dialog ostatne uz dav-
no zacal, mezi obcany, mistnimi samospravami, historiky, ba i mezi
politiky. Primlouvam se za jeho trvale rozsirovani a prohlubovani.
Musi vsak jit opravdu o dialog. To znamena, ze si proste musime
vymenovat informace, zkusenosti, poznatky, analyzy, namety, prog-
ramy, srovnavat je, hledat shodu a uskutecnovat vse dobre, na cem
se domluvime, aniz bychom se pritom jen naznakem citili byt navza-
jem svymi rukojmimi ci rukojmimi sve neblahe historie.
Jinymi slovy: musi uz definitivne skoncit cas konfrontace
a zacit cas kooperace. Cim jednoznacneji se jeji ucastnici na obou
stranach budou hlasit k ideji obcanskeho statu a obcanske spolec-
nosti, tim lepe se jim bude spolupracovat. Nemecko ma velky nas-
kok. Nejen ve smeru hospodarskem, ale i proto, ze mohlo - aspon ve
sve zapadni casti - po leta zit ve svobode a budovat liberalni de-
mokraticky stat, zalozeny na vsech osvedcenych hodnotach zapadni
civilizace a orientovany vskutku evropsky. To znamena k idealu Ev-
ropy jako politickeho telesa ridiciho se principem rovnosti vel-
kych a malych a jejich rovnopravne a mirove spoluprace v duchu
spolecne sdlene ucty k lidskym pravum a svobodam, k demokracii,
vlade prava, k pravidlum trzni ekonomiky, k ideji obcanske spolec-
nosti. V Ceske republice se na dlouhou dobu zastavil cas, ale to
neznamena, ze sve zpozdeni nemuzeme rychle dohnat, zvlast kdyz se
opreme o potencial dobrych tradic z doby predvalecne, ktere, jak
se ukazuje, se nepodarilo ani behem sedmapadesati let zcela vyhu-
bit. Predpoklady k dobre spolupraci tu tedy jsou. A pokud se obje-
vuji rusive tony, hlasy ci nalady, pak je treba na obou stranach
proti nim daleko energicteji nez dosud vystupovat. Na strane ne-
mecke to jsou hlasy - nastesti ojedinele a osamele - pokousejici
se rehabilitovat intelektualni koreny toho, co zpusobilo nekdejsi
nemeckou katastrofu, hlasy skrytych nostalgiku, neschopnych se
rozloucit s ideou nacionalniho statu jako vrcholu lidskeho snaze-
ni a s pocitem zvlastniho nemeckeho poslani, opravnujiciho Nemecko
k nadrazeneckemu vztahu k ostatnim. Na strane ceske to je podivna
a veskrze provincialni kombinace strachu z Nemcu a servility k nim
a ovsem neschopnost mnohych vymanit se ze sveraci kazajky predsud-
ku, jez byly tak dlouho ve spolecnosti pestovany. Obcas se mi zda,
jako by byl u nas zakonzervovan stav mysli charakteristicky pro
dobu bezprostredne povalecnou a tento stav jako by byl podivne
kompenzovan potrebou "aspon neco z Nemcu mit". A tak se nejednou
muzeme setkat s lidmi, kteri sve okoli strasi - v duchu komunis-
ticke propagandy - nemeckym nebezpecim, kteri ale zaroven maji na
svych domech napsano "Zimmer frei" a vybiraji i od Cechu najemne
v markach. Tedy na jedne strane silacka zvolani v duchu nacionalni
zaslepenosti a xenofobie, na druhe strane totalni nedostatek
elementarni obcanske hrdosti.
A opet jsme u toho: potreba nahradit kolektivismus komunis-
ticky kolektivismem nacionalnim, vylhat se z individualni obcanske
odpovednosti ponorenim do anonymni prislusnosti ke smecce stekaji-
ci na vsechny, kteri k ni nepatri - to je jedna varianta toho,
proti cemu je treba systematicky bojovat. Druhou variantou tehoz
jsou obcasne znamky jakesi podvedome viry v neomylny hlas krve,
osudu, prozretelnosti a narodnich mytu, jakoz i v pravo zadat ne-
mozne: totiz opravu dejin chapanych jako souvisla serie krivd na
vlastnim kmeni.
Vazeni pritomni,
dovolte mi, abych se vam pote, co jsem vylicil rozmanita ne-
bezpeci, ktera cihaji podel cesty k dobre cesko-nemecke budoucnos-
ti, a co jsem popsal ty, kteri jsou - aniz si to mozna uvedomuji
- jejimi neprateli, vyznal ze sveho optimismu.
Verim v demokraticke, liberalni a evropske Nemecko. Verim
v Nemecko Theodora Heusse, Konrada Adenauera, Kurta Schumachera,
Ludwiga Erharda, Willyho Brandta a Richarda von Weizsackera. Verim
v miliony nemeckych demokratu. Verim v uprimnou snahu Nemecka roz-
vijet a prohlubovat evropsky sjednocovaci proces zalozeny na uni-
verzalite zakladnich hodnot euroamericke civilizace, verim v jeho
snahu utvorit z Evropy kontinent miru, svobody, spoluprace, bez-
pecnosti a spravedlivych vztahu vsech jejich statu, narodu a regi-
onu. Verim proto i v uprimnou vuli Nemecka podporovat rychle vcle-
novani stredni Evropy do Severoatlanticke aliance i do Evropske
unie. Verim proste v jeho vuli byt vlivnym spolutvurcem sjednocu-
jici se Evropy, a zalozit proto nove i sve pratelske vztahy
s Polskem, Ceskou republikou a dalsimi novymi demokraciemi, zalo-
zit je stejne dobre, jako kdysi dokazalo zalozit sve vztahy
s Francii, Lucemburskem, Belgii, Nizozemim a Danskem.
V teto vire nejsem mezi svymi spoluobcany osamocen. Dukazem
toho je jednoznacna podpora, kterou nas stat od prvni chvile daval
- bez vyhrad a podezreni - demokratickemu znovusjednoceni Nemecka.
Mnozi z nas uz jako disidenti - zacaste nepochopeni i leckym v Ne-
mecku - tvrdili, ze nebude jednotne Evropy bez jednotneho Nemecka
a ze se nezhrouti zelezna opona, nezhrouti-li se nejprve berlinska
zed.
Verim i v dobry vyvoj demokraticke Ceske republiky; verim,
ze se bude rychle vyrovnavat s truchlivym dedictvim komunismu
i predchozich historickych traumat a ze se bude postupne stavat
plnohodnotnym a odpovednym clenem rodiny evropskych demokracii.
Verim, ze uz v letosnim roce bude vykonano mnoho veci, ktere
prohloubi duveru mezi nasimi zememi a narody, prispeji k postupne-
mu rozbijeni prekazek a zabran, ktere nase vztahy komplikuji,
a pomohou odstranovat vsechny nanosy predsudku, bludu, iluzi a po-
dezreni, s nimiz se musime utkavat. Verim, ze se dokazeme oprit
o dobre zaklady, ktere jsme nasemu souziti po roce 1989 dali, ze
vyuzijeme moznosti, ktere nam nabizi nase mezistatni smlouva, a ze
budeme s novou energii a na vsech urovnich rozvijet zapocatou spo-
lupraci.
Verim, ze spolecne sdileni zakladnich civilizacnich hodnot,
na nichz je budovana dnesni Evropa, nam usnadni tuto praci a ze
v sobe nalezneme dost odvahy celit vsem, kteri by svou politickou
orientaci na neblahou minulost chteli udelat tlustou caru pred na-
si dobrou budoucnosti.
Verim v silu pravdy a dobre vule jako hlavnich zdroju naseho
vzajemneho porozumeni.
Dekuji vam za pozornost.
----- End forwarded message
Next Article (by Author): Re: Velikost zprav? Albert Vajanyi
Previous Article (by Author): Re: LaunchPad OS/2 ANTONIN KUBICEK
Articles sorted by: [Date]
[Author]
[Subject]