Denni zpravy z Internetu Nova nabidka: Denni zpravy z Internetu muzete dostavat e-mailem na svou adresu!

Tato stranka se umistila v hodnoceni nejlepsich WWW stranek ceskeho Internetu

27. rijna 1998

Uterni uvaha:

Mezilidska komunikace a Internet

Mezilidska komunikace a Internet

Hledal jsem v prohledavacich Inetu nejake prace na dane tema, ale nic, co by k veci mluvilo trochu vic, jsem ani po vetsim usili nenasel. Nevadi. Po ctyrech letech na Inetu jsem v nem nabral zkusenosti az dost.

Kdybych chtel rovnou skoncit, napsal bych, ze komunikace via Internet je bezdotykova a nesdilejici fyzicky prostor, procez je nesmyslna vsude tam, kde jsou uvedene aspekty mezilidske komunikace nezbytne pro uspesny vyvoj vztahu. To zni tak jasne, ze by to nebylo treba dal rozvadet, kdyby...kdyby tu ten proklety Internet nebyl a lidi ho nepouzivali:) Aneb stare zname "cim clovek zachazi, tim take zchazi".

Internetova komunikace via e-mail nebo/i chat v rozlicnych podobach muze nabrat hodne klamnou optiku. Ted nemluvim o komunikaci mezi lidmi, kteri se jinak moc neznaji a dohaduji se na necem konkretnim. Jde o komunikaci citove zabarvenou. A prave lidske city jsou zakladnim kamenem urazu internetove komunikace. Skoro jako by naprosta bezcitovost Inetu, resp. vypocetni techniky hnala lidi k tomu, aby ji nejakymi city napustili. A nezridka to prezenou az k afektu, na Internetu tak dobre znamemu jevu...:) Lidi bez citu holt neexistuji (vyjma tezkych sociopatu).

Z absence sensuality vypocetni techniky, ktera city a pocity a jejich reakce nedokaze v packetech prenaset mezi ucastniky komunikace, vzesly i zname "ksichtejcky":):(, kterymi se ona absence symbolicky nahrazuje. Kazdy psycholog dobre vi, ze v mezilidske komunikaci hraji obrovskou roli i neverbalni projevy neboli gestikulace vseho druhu, vzajemne pusobeni tzv. "bublin" ci "aur" mezi lidmi, samozrejme ton hlasu, ale i "ton ticha" etc.

To vsechno cloveka, kteremu se citovosti z bitovych krabic nedostava, a ani tu svou do nich nemuze dostat, snadno privede tu k ponekud agresivnejsimu jednani (za kazdou cenu musi toho druheho presvedcit, ze je vul jak dum, aniz o nem cokoli vi:), tu k odpadnuti a nezajmu (prave pro chybejici uplatnovani citove investice) nebo i k blokade dalsich kontaktu. Lidi na Inetu maji sice prirozenou, lec i zcela mylnou predstavu, ze jejich jednani bude obsahovat vsechny aspekty jednani/chovani z bezneho fyzickeho sveta. Jenze ono to nejde.

V e-mailove komunikaci nelze napr. okamzite vysvetlit i velmi drobna nedorozumeni v pripade, kdy jeden pismenky neco nejak vyjadri, ale druhy si to "pretlumoci" do neceho jineho. I v klavesnicovem chatu takova vysvetlovani zabiraji dost casu a nakonec otravuji. V prime komunikaci ve fyzickem svete k takovym "torzim" obsahu sdeleni muze rovnez dojit, ale mnohem vyjimecneji, protoze oba ucastnici jsou vzajemne ladeni vsim, co prima komunikace rozehrava.

Kdyz jsou dva ci vice lidi spolu v prostoru, sdileji vzajemne svuj cas i prostor a sebe se vsim vsudy. Jsou v akci. Treba jdou spolu. Muzete via Inet jit s tim druhym spolu?:) Kdyz se vzpomina na nejake spolecne chvile, zacina se obvykle slovy: "Vzpominas, jak jsme byli tam a tam a delali to a to a jak tam pak nekdo neco nejak...?". Oba vzpominaji a pritom se v nich rozehrava podobny pocit, jaky meli "tenkrat, kdyz...". Jeste jsem neslysel (a ni by me to nenapadlo), ze by nekdo rekl: "Vzpominas, jak jsem ti tenkrat poslal e-mail...jak jsme tenkrat chatovali...?:) Pokud by zrovna neslo o neco jako o nabidku k snatku, tak by se v nikom zadne velke pocity z "e-mailove vzpominky" nejspis nerozehraly:) Tady davam stranou napr. trihodinova telefonicka tlachani pubescentu - to je z jineho soudku:)

Doufam, ze se mi podarilo priblizit, o cem mluvim. Pokud se nekdo jeste nepriblizil, pro vetsi nazornost podstaty uvedu zcela absurdni priklad - predstavte si, ze byste jako rodice vychovavali sveho potomka e-mailem (uffff...desiva predstava). Treba byste i meli potomka technicky nejak "pod dozorem", ale jinak nez bitovymi krabicemi byste s nim nekomunikovali. Co by bylo vysledkem takove "vychovy", si lepe ani nepredstavovat. A zvlaste v tomto momentu vysvitne nedostatecnost i tech nejfikanejsich komunikacnich technologii, jako jsou treba videokonference. Ne, ani ty nemohou primou mezilidskou, citove podlozenou komunikaci nahradit.

Zaver zni dost jasne - clovek, ktery by s druhymi komunikoval jen via Inet, by se postupne dostal do pozice nikoli nepodobne iluzornimu, e-mailem vychovavanemu ditku. Jinak receno - zacal by v nem propukat cim dal vetsi citovy binec. A cim mladsi by byl, tim hure.

Neni vsechno ale jen cerne. Treba rodic biologicky/pravne dospeleho potomka, ktereho vychoval a ktery je daleko od domova, muze dobre vyuzit Inet pro nahrazkovou komunikaci, protoze cit, miliony spolecnych zazitku a vzajemne poznani mezi nimi nesmazatelne zustavaji. Pokud je jadro citoveho vztahu zakotveno ve vzajemnem sdileni casu a prostoru v minulosti, pak je Internet dobrym komunikacnim nastrojem i presto, ze zadne citove packety neprenasi.

Avsak pozor! Opet moje letita zkusenost - pokud cas od casu (tak, jak sami citite jako vhodne) neosvezite onlinovou komunikaci primym kontaktem, po nejake dobe se sobe vzajemne ztratite z hlubsiho zretele. To, co bylo, se rozplyne, vyvane, a tezko se to pak uz kdykoli dava dohromady. Snad mnohem hur, nez kdybyste si jen jednou za dlouhy cas poslali papirovy dopis. V tom je zaludnost inetovske komunikace vuci citove podlozenym vztahum. Snadnost jejiho casteho navazovani vede k opacnemu, nez chtenemu efektu - je cim dal mene o cem mluvit z oblasti spolecnych - tim i vzajemnych - prozitku. Ty minule se pod rostoucimi navaly slov ztraceji, nove nejsou. Slova jsou cim dal "susenejsi", bez zakotveneho citu, ktery neni treba vysvetlovat. Pocit vytracejiciho se citu muze vest i k jeho verbalnimu hledani nebo i dozadovani se ho v e-mailech a chatech. A tim se konecne "vycpeni" priblizi jeste rychleji. Oba koukaji, co se to deje, a nikdo nikomu a nicemu nerozumi. Az uz se ani nechce cokoli vysvetlovat... I do neceho takoveho dokazou tyhle lakave krabice, tak poslusne prenasejici data na jeden pokyn, lidi vmanevrovat (pravdou samozrejme je, ze se lidi do toho vmanevruji sami z neuvedomeni si skryte impotence navenek neunavneho komunikacniho nastroje).

Psychologove a ucitele zacinaji byt ponekud nervozni z realizace projektu, ktere maji privest pocitace az do skolnich trid. Okouzleni vypocetni technikou je uz to tam. A lidi si zacinaji vic vsimat toho negativniho, co s sebou prinasi. Presneji receno - toho, co se ji mylne prisuzuje, aniz to obnasi. Velmi prosta otazka zni - maji mit deti ve tride rady sveho ucitele nebo jim tuhle sanci ma nahradit citovy svet ditete nerozvijejici vztah k pocitaci plnenemu daty z Internetu?

Ve vsem, co jsem tu popsal, je obsazeno i reseni, ktere plati zcela obecne - vsechno ma svuj cas a sve proporce. Jakekoli vyboceni z nich kterymkoli smerem, mijejicim se s dispozicemi objektu/subjektu ma nelibe nasledky. Procez neinvestujme city tam, kde nedochazi k jejich prenosu:) Staci, kdyz budeme sympaticti svou mluvou, protoze nic jineho nez znakove verbalno a symbolicno Internet neprenasi. Negativni snahy o vyvolani afektu urazkami okamzite prerusujme klidnymi zpusoby nebo technologiemi. Jednorazova pozitivni vyjadreni prijimejme jednorazove pozitivne (podekovani za podekovani ci dokonce za pochvaleni:) Opakovanou pozitivni naklonnost prevadejme co nejrychleji do fyzickeho sveta (pokud manzelka dovoli:) Internet neni zdrave (adekvatni) prostredi pro citovy vyvoj vztahu s potenci trvalejsiho charakteru, ale ani pro jeho stabilizaci. Berme ty krabice tak, jak a cim opravdu jsou, a nepersonifikujme se do nich. Abychom mentalne neskoncili na jejich urovni...:)))
Zdroj: BAJT