Par "onlinovych" vydavatelu knih odstartovalo s predstihem, ktery
pripomina predstihovy start Yahoo pred peti lety. Onlinovi vydavatele
nabizeji pouze data, ktera si pak muzete cist a prohlizet v nekterem z
nejuzivanejsich prohlizecu, resp. editoru (napr. v Adobe Acrobatu, MS
Wordu apod.). Nebo si je vytisknout. K dispozici byva i text de obyc.
Tito vydavatele se lisi od tzv. nezavislych nabidek treba na Amazonu.
Tam musi autor dodat hotove vytisky, ktere se pak distribuuji klasickou
cestou. Onlinovi vydavatele chteji jen data, ktera pak nabizeji na
svych serverech. Jaci autori k nim chodi? Zatim hlavne ti, kteri
neuspeji u fyzickych nakladatelu. Ale jsou i takovi, kteri nechteji
podstoupit unavny kolotoc nabizeni sveho dila a jeho zamitaveho vraceni
a dilko radsi rovnou daji na Inet. Co kdyby nahodou zaujalo tak, ze se
pak nakladatelstvi sama budou predhanet lukrativnosti svych nabidek
autorovi? I to uz se stalo.
Onlinovi vydavatele prodavaji knihy za ceny vetsinou kolem $5. Datovy
soubor s obsahem knihy se posila jako priloha e-mailove zpravy. Velkou
nabidku ma 1stBooks Library. Je tam i par
set bezplatnych knizek, mnoho z nich od klasiku, jako je Jules Verne ci
H. G. Wells. 1stBooks mne svym provedenim moc nenadchla. Mnohem
sympaticteji pusobi Online Originals.
Poctem titulu je daleko za 1stBooks, ale dycha z toho na mne
starostlivejsi pristup k veci. Zatimco na 1stBooks nejsou jen
originaly, ale i datova podoba jiz vydanych papirovych knih, Online
Originals nabizi jen zcela originalni novinky.
U vydavatelstvi 1stBooks to beha tak, ze pokud chce autor neco
nabidnout jeho prostrednictvim, musi napred uhradit $450, ktere se mu
vrati po prodeji prvni stovky souboru. Pote ma z kazdeho prodeje 40%.
Online Originals, zda se, nic nechce, a autorum dava 50%. Texty nabizi
i ve formatu pro Palm s moznosti hledani slov a poskakovani po
strankach i kapitolach. Malou zajimavosti Online Originals je nabidka
odkoupeni podilu na budoucich ziscich z libovolne knihy. 1% podilu
stoji $500. Maximum odkoupeneho podilu z jedne knihy je 25%. Muzete si
tipnout a zainvestovat:)
O budoucnosti dodavek a uzivani literatury v datove podobe se napsalo
uz nemalo, a vizionari o ni vubec nepochybuji. News on 'Net uz pred
drahnou dobou informovaly napr. o projektu distribuce datovych knih,
ktere bude mit jejich uzivatel na elektronicke policce na serveru
prodejce a odkud si je bude moci vytahovat podobne jako z domaci
knihovny.
Cim lepsi bude elektronicky hardware pro cteni stranek na displeji a
cim vic dat se vejde do jeho pameti, tim sirsi bude mit vyuziti pri
studiu. Misto tahani tezkych bichli a hromad skript bude stacit jedna
hranata placka, ve ktere bude vzdy to, co student bude aktualne
potrebovat. Ony by se do ni vesly i vsechny knizky zacku zakladnich
skol - a hned by odpadly problemy s krivenim jejich pateri pod tihou
narvanych brasen. Co ale se svacinou a prezuvkami? Nez se budou moci
teleportovat, holt jeste nejaky cas ubehne:) Zdroj: Nando News a BAJT
Rozhodne nejde o smrakani nad osobnimi ci jinymi prezentacnimi
strankami na Inetu. Podmraceno ale zacina byt nad internetovymi
firmami, ktere se opiraji o prijmy ciste z inzerce. Aspon tak to tvrdi
president periodika Strategic News Service Online, Mark Anderson. Model
hrazeni nakladu na provoz prijmy z inzerce muze fungovat napr. u
zavedenych papirovych periodik, ale jak se ukazuje stale jasneji, na
Internetu nefunguje ani zdaleka v takove mire, jako u klasickych medii.
Naklady na provoz internetovych farem prudce rostou, lec zajem surfaru
o klikani na nudle klesa podobne strme k nule. A v souladu s rikankou,
ze pambu dela na velkou hromadu, se nejvetsi casti inzertniho kolace
stabilne hrnou na nekolik malo serveru, ktere mohou s prijmy z inzerce
vazne pocitat pro sve preziti. Ostatni moc ne.
Jake je reseni? Podle Andersona v transakcich - je uz jedno, zda
podilovych, ci jako soucast nejake sluzby, za kterou se bude neco
platit. Bezplatnost vseho na Inetu se ma zvolna vytracet. Transakcnosti
Anderson mysli interaktivni sluzby. Takze zdaleka nejde jen o prodejny.
Prikladem budiz experiment Sony EverQuest.
Jde o herni server, kde si kazdy uzivatel muze zahrat nejakou roli v
interakci s ostatnimi. Sony pro ucast vyzaduje zakoupeni cedecka za $25
a mesicni poplatek $10. Po ctyrech mesicich byla sama notne prekvapena
tim, ze to vsechno je ochotno platit uz 120,000 lidi (ja taky...tedy
prekvapen:) Povestnou predplatitelskou sluzbou je Wall Street Journal
Interactive Edition se 300,000 abonenty, kteri rocne plati $59, resp.
$24 (levnejsi je to pro predplatitele papiroveho WSJ).
Anderson predpovida, ze vsechny inetove firmy, ktere po svem vstupu na
burzu ziskaly velke sumy, budou tyto sumy postupne vyhazovat do vzduchu
tak dlouho, az investorum dojde trpelivost, a pak stejne rychle, jak na
burze zazarily, nakonec pohasnou. Anderson trochu zastrene, ale
dostatecne srozumitelne pricita burzovni uspech techto firem neznalosti
investoru a jejich neschopnosti videt dopredu.
Tu doklada Tom Baker, hlavni manazer inetove podoby WSJ, pripadem firmy
Inquisit, ktera musela minuly mesic zavrit svuj internetovy kram.
Nesehnala investory. Podstatou cinnosti Inquisitu bylo shromazdovani
zpravodajstvi z vice nez 400 zdroju a jejich rozesilani abonentum podle
jejich gusta. Abonenti tak mohli dostavat e-mailem, na mobilni telefony
apod. vsechny novinky, ktere pro ne Inquisit vyclenoval prubeznym
prohledavanim prichazejicich zprav. Bez jakehokoli marketingu se
Inquisitu podarilo sehnat 5,000 abonentu, kteri za sluzbu platili
$12,95 mesicne. Kdyz Inquisit stahl rolety, mnozi z abonentu byli z
toho smutni a rekli, ze by byvali platili i vic. Potencialni investory
pry odrazovalo prave to, ze se za sluzby plati. Meli hotovou, kovnencne
zazitou predstavu, ze predplatne se na Inetu nemuze prosadit. Ted ale
zase propadaji nove konvencni skepsi nad firmami, ktere prijmy z
prodejnich transakci nemaji ve svem planu...
Je zrejme, ze rostouci naklady na provoz interaktivnich internetovych
sluzeb vseho druhu (vcetne zpravodajstvi, ktera nemohou zustat prilis
staticka a jez ceka i rozsireni o multimedialni podoby sdelovani),
museji byt prevazujici merou hrazeny z jinych prijmu, nez z inzertnich.
Zdroj informace se ale nijak nezabyva tim, co skyta reseni veci, byt
jeste trochu vzdalene. News on 'Net se jim uz obiraly, ale zrovna tady
je vhodne misto na jeho pripomenuti. Jde o mikroplatby za vsechno
mozne, za co se rozhodnou provozovatele sluzeb a informacnich zdroju
neco uctovat.
I kdyz se to na prvni pohled muze zda protismyslne, vetsi otevrenost
vyberu a pristupu ke vsemu, ale i moznost mnohem sirsi ucasti lidi a
firem v nabidce prinesou prave mikroplatby, kterymi budou mezi sebou
zonglovat zdroje informaci/sluzeb a sluzby, ktere budou o techto
zdrojich na zadost kterehokoli uzivatele informovat podle jeho zadani.
Cili neco jako chtel delat Inquisit, ale zdaleka ne jen v oblasti
zpravodajstvi. Mikroplatby vytlaci predplatne, v nemz zadnou budoucnost
nevidim, i kdyz se ted na nekolika malo mistech prosadilo, protoze jina
moznost zatim proste neni (s mikroplatbami se teprve zacina
experimentovat).
To, kam se ted Web vali, neni zrovna moc zdrave pro cely Internet.
Nekolik - miliadrami vycpanych - firem cilene speje ke "schramstnuti"
velkeho dilu kolace z celkoveho objemu navstevnosti pro sve serverove
farmy. I kdyz tyto firmy mezi sebou souperi, spolecne vyrustaji do
gigantickeho monopolu na informace a sluzby. Vyrustat tak mohou z mnoha
duvodu. Hlavnimi jsou - celkova nezorientovatelnost na Inetu na strane
surfaru a s tim souvisejici nemoznost zarazeni se do efektivniho
komplexu nabidek na strane provozovatelu sluzeb. Bezny uzivatel obvykle
propadne beznadeji, kdyz na nem ma neco najit. Technologie prohledavacu
zaostavaji za potrebami a jsou jeste ve sve dobe kamenne. I proto ted
maji takovy uspech rucne pripravovane katalogy - uzivatel se nakonec
nejak proklika k tematickemu seznamu lidmi posouzenych odkazu, kde je
sance na relativne uspesny zasah o dost vetsi nez u prohledavacu.
Surfar ale nechce neco nekde hledat kazdou chvilku. A tak si zvykne
navstevovat par mist, mezi nimiz samozrejme dominuji giganti,
nabizejici pohodli sirkou palety svych sluzeb - lec vzdy omezenych v
pomeru k celkove nabidce na Inetu. Jde tedy o to, jak uzivateli Inetu
poskytnout vyber pro jeho volbu. At uz takove indexovaci sluzby pro
jednotlive oblasti zajmu na Inetu budou mit jakekoli podoby (nejlepe
interaktivnich softwarovych agentu, putujicich Inetem), budou naklady
na jejich vyvoj a provoz enormni. A tady nastoupi mikroplatby jako
zaklad veci. Predstavte si, ze budete chtit treba objektiv pro Pentax
urciteho typu. Zadate dotaz primo na svem pocitaci a zpatky dostanete
analyzu dotycneho segmentu trhu po svete a prime odkazy s porovnanim
cen. Kdyz nejaky odkaz vyuzijete, prohledavaci sluzba dostane cent.
Kdyz koupite, dostane treba 0,5% z prodeje.
At se to komu zda nebo ne, tyto budouci orientacni sluzby budou temi
nejdulezitejsimi a nejnakladnejsimi na Inetu vubec. Bez mikroplateb
je jejich existence nemyslitelna. Jejich vyvoj je musi vest k urcite
inteligenci, ktera bude napr. schopna sama posuzovat obsahy textu, aby
mohla pripravit jejich nabidku podle zadani uzivatelu. Pak se Internet
stane skutecne otevrenym systemem. Ted se pod naporem gigantu ponekud
uzavira a to pro zadny system neni dobry stav. Jinymi slovy - ceka se
na dalsi vlnu chaosu, ze ktereho povstane nova, svobodnejsi organizace
veci vezdejsich:) Zdroj: Star Tribune a BAJT
Lokalni a jina mensi periodika v USA zapasi s nedostatkem personalu.
Obsazeni uvolneneho mista schopnejsim clovekem trva kolem pul roku.
Duvodem jsou nizke platy. Drive se mensi periodika povazovala za
startovni rampy pro cerstve vystudovane zurnalisty a graduenty dalsi
rady oboru. Jenze studenti dnes hledaji uplatneni ve webzinech, ktere
- svete, div se - plati mnohem lepe nez mala periodika. Vyse platu ale
neni jedinym duvodem, pro ktery se mladez nehrne do papirovych
periodik. Ta povazuji studenti za cosi archaickeho, vycpeleho. Na Webu
je laka moznost sestavit svuj material do informativniho balicku, kde
krome textu muze byt jeste zvukovy ci videozaznam, odkazy na
souvisejici materialy tu i onde, moznost prohledani archivu apod.
Absolventka Floridske university, Sara Lyle, prijala misto ve webzinu
College Press Network, kde si pochvaluje
vsechno, vcetne platu. Webzine se zabyva zivotem studentu strednich
skol (ted se tam muzete docist treba i o "nestani" prave od Sary:)
Sara rika, ze ji sestavovani materialu pro Web pripada jako hozeni
fakt na zed s ocekavanim, jaka se na ni zachyti. U mladeze rychle opada
zajem o papirove noviny. V roce 1996 odpovedelo 58% stredoskolaku, ze
"byti cerstve informovan o politickych udalostech" povazuji za velmi
dulezite a jednu z podstatnych veci v zivote. O dva roky pozdeji stejne
odpovedelo uz jen 26%. Z cehoz je jasne, proc u nas politici nedelaji
zhola nic pro Internet:) Zdroj: Nando News a BAJT
40 milionu registraci neni malo. O tom, jak se ICQ opravdu vyuziva,
svedci jine cislo - se svym klientem ICQ visi na Inetu 7 milionu
uzivatelu denne. Z nich je 85% ve vekove skupine pod 35 lety. Tempo
rustu novych registraci se zvolnuje. Zatimco behem ctyr mesicu od
lonskeho cervna do rijna jich pribylo 20 milionu, za poslednich devet
mesicu to bylo 8 milionu. O nejake nasycenosti mluvit rozhodne nelze.
Jde spise o to, ze hodne lidi pouziva i jine kecalky. A diky jejich
vzajemne nekompatibilite je hodne z nich registrovano v nekolika
ruznych najednou.
Souboj mezi tabory AOL a MS pokracuje. AOL ziskava na svou stranu nove
spojence, kteri jsou ochotni zasedat v tzv. poradnim sboru, kteremu
veli AOL. Maji se "radit" o tom, jak jim AOL umozni vyuzivat jejiho
kecalka. AOL zasla dokonce tak daleko, ze do sveho "poradniho sboru"
pozvala i standardizacni organizaci. Ta to pochopitelne odmitla,
protoze by slo o popreni zakladniho principu existence techto
organizaci. MS spolu se svymi spojenci v zari projedna postup pro
zahajeni standardizacniho procesu, jehoz vysledkem by melo byt
vyhlaseni standardu pro vzajemnou komunikacni kompatibilitu mezi
kecalky. Zdroj: InternetNews.com a BAJT
eBay ziskava povest vecne padleho kvitka. Vsichni se uz jen divi, jak
je to vubec mozne. Vedeni eBay nevydava o padech sve aukce zadne
konkretnejsi informace. Predvcerejsi pad byl zavinen viditelnou chybou
v DNS. Z neznamych duvodu "se zmenila" ciselna adresa eBay, ktera se
pak zacala sirit do dalsich DNS po Inetu. Naprava trvala znacnou cast
dne. Pak se zase neco sesulo. Vcera zase spadla cast funkci eBay a
oprava opet zabrala nekolik hodin. eBay po svem kompletnim 22-hodinovem
padu z cervna prijala dalsi systemaky. Ale jak vidno, je stale co
resit. eBay tvrdi, ze nemuze zalozit redundantni system, ktery by
kompletne "kopiroval" obsah aukce. Samozrejme, ze takovy system zalozit
lze. Nesmel by ovsem kopirovat chyby "hlavniho" systemu, protoze
vysledek by byl, jako by redundantni system neexistoval.
Je sice pravda, ze system eBay musi prubezne zvladat obrovske mnozstvi
transakaci. To ale museji zvladat i jine systemy (napr. akciovych
brokeru), ktere tak casto a vydatne nepadaji. Tezko co dal o tom
soudit, protoze od eBay chybeji informace k veci. Coz bych si dovolil
povazovat za taktickou chybu. Pri plne informovanosti o problemech, s
jakymi se systemaci eBay potykaji, by lidi celou vec sledovali jako
prima detektivku a eBay by na burze nejspis netratila tolik, kolik
prubezne ztraci ted. Zdroj: NEWS.COM a BAJT