|
|
|
Zákazník: nepřihlášen | |
|
||||
|
||||
 |
 |
 Pryč jsou ty doby, kdy se švarní i nešvarní pošťáci v modrých uniformách proháněli ulicemi měst a vesniček, šplhali do kopců za bezvládnými stařenkami... // Přibližně za týden opět přijde velká chvíle příznivců soudobé taneční hudby. // Zvu vás na parket. Divoké tango letní noci. Vzduch je prosycen vírem rytmu, melodie, pralinkového rumu a rozvášněných lidských srdcí. Smím prosit? - Nejnovějšímu románu Jiřího Kratochvila Noční tango věnujeme hned dvě recenze. // Nothing's gonna change my world…...to tvrdili nejdřív Beatles a hezkou řádku let po nich, ve filmu Garyho Rosse Městečko zázraků, totéž zpívá Fiona Apple. // Cikáňata chodí skoro vždycky do zvláštní školy, do takové té školy pro "blbé". // Řidiči, kteří berou stopaře, mají ekology rádi, říká Jakub Patočka //Reportáž z cesty kolmo z Brna do Prahy. //
A ještě jednou Tango Smím prosit? Zvu vás na parket. Divoké tango letní noci. Vzduch je prosycen vírem rytmu, melodie, pralinkového rumu a rozvášněných lidských srdcí. Smím prosit? Nejnovější román Jiřího Kratochvila Noční tango aneb Román jednoho léta z konce století je skutečně jedním velkým tangem. Tangem nekonečných příběhů a možností. Tangem snů a fantazie. Dějová linie románu je neustále zpochybňována, pozměňována a narušována. Autor si s námi záměrně hraje. ...čtěte dál
Nothing's gonna change my world… 
...to tvrdili nejdřív Beatles a hezkou řádku let po nich, ve filmu Garyho Rosse Městečko zázraků, totéž zpívá Fiona Apple. Můj svět nic nezmění, říká přesvědčeně. Žít ve světě, který se nemění a zůstává stále stejný se svými pevně danými pravidly a konvencemi, však může být časem nejen pořádně nudné, ale i nepříjemné a znepokojující. Anebo život opravdu může být předem nalinkovaný kýmsi zvenčí, aniž by se jednou někdo nerozhodl všechno od základů změnit?
...čtěte dálMargitky O chytrosti a tom dalším Já bydlím v pátém, ony ve třetím. Já s přítelem, ony s velkou rodinou. 
Všichni dohromady pak žijeme v centru vysychajícího pupečního kráteru vyvrženého velkoměsta, v metropoli bez metra i polí, v Brně, ráji všech kurvomachrů šedivých.
Jmenují se Ylona a Renáta.
První je sedm, té druhé osm. Protože jsou si tak strašně podobný, začala jsem jim říkat Margitky. Černooké Margitky.
...čtěte dálPředstavujeme Řidiči, kteří berou stopaře, mají ekology rádi, říká Jakub Patočka 
Další známou osobností, které bylo město Brno těsné, se stal ekologický aktivista a zakladatel Hnutí Duha Jakub Patočka. Nedávno ukončil práci v brněnském centru Hnutí Duha a nastoupil do pražské redakce Literárních novin jako zástupce šéfredaktora. Na starosti zde má strany, které se věnují publicistice a společenským tématům. Výbor Společnosti pro Literární noviny rozhodl, že od září bude Jakub Patočka šéfredaktorem tohoto prestižního literárního týdeníku
...čtěte dál
Reportáž Anabáze nedělního dne 
(Aneb jak se náš kolega z Brna do Prahy stěhoval)Rozhodl jsem se Vás oblažit svým povídáním ohledně cesty Brno - Praha, která (jak jsem 1. srpna. t. r. shledal) může slout protivenstvími četnými. Myšlenka na jízdu kolmo (rozuměj na kole horském) vynořila se již dříve, ale s blížícím se datem odjezdu teprve dostávala jasnější obrysy. Konkrétní podoby nabyla až v sobotu 31.7. (tj. v předvečer dne D), když jsem bez nesnází urazil na kole téměř 60 km, což bylo do té doby nejvíc, kolik jsem v jednom dni ujel. ...čtěte dál Kniha do vaší knihovny 
Můj milý deníčku, ...Mnohý z nás si v dětství psal deníček, do kterého si zaznamenával všechny dětské křivdy, přání, tužby a lásky. Někomu psaní vydrželo po celá studijní léta a najdou se mezi námi jedinci, kteří s psaním nepřestali nikdy a zachycují si svůj život stále. Nakonec, když pomineme knižně vyšlé deníky založené jen na faktografii, najdeme mnohý příklad i v literatuře tzv. krásné. Za všechny uveďme třeba Tajný deník čínské císařovny od Fabricia, Tajný deník Adriana Mola od Towsendové nebo Deník americké manželky od Kaufmanové. ...čtěte dál | ||||||||||||
| © 1999 Computer Press. |
Pryč jsou ty doby, kdy se švarní i nešvarní pošťáci v modrých uniformách proháněli ulicemi měst a vesniček, šplhali do kopců za bezvládnými stařenkami a nezapomněli ani zajít na "jedno to pivíčko" do hospody, kterou přece měli rovnou při cestě. Pošťáka, toho pravého, nefalšovaného, přizdobeného občas i bicyklem a velkou brašnou, můžete dnes vidět už jenom v pošťácké pohádce Josefa Čapka nebo ve filmech pro pamětníky, případně v americkém filmu Pošťák zvoní dvakrát
...
