Pomineme-li generování různých statistik o počtech přenesených bytů, Internet sám žádné informace neprodukuje. Lze jej chápat jako pouhý přenosový kanál, který zpřístupňuje (přenáší) právě a pouze to, co do něj někdo umístil. Velikost, kvalita, i další aspekty informačního obsahu dnešního Internetu proto stojí a padají s tím, jak se chovají a jak jednají nejrůznější subjekty, které své informace zveřejňují (zpřístupňují) právě prostřednictvím Internetu. Je to ostatně obdobná situace, jako třeba u běžné televize - také zde záleží na tom, jaký program vyprodukují jednotlivé televizní stanice, a případnou nespokojenost s obsahem televizních pořadů nemá smysl adresovat televiznímu přijímači, vysílači, anténě či dokonce elektromagnetickým vlnám.

Podobnost Internetu s televizí lze spatřovat i v tom, že oba dokáží být velmi aktuální, mohou mít velmi jednoduché a intuitivní ovládání, a svým uživatelům mohou poskytovat informace v takové podobě, jaká je pro ně atraktivní a snadno "stravitelná". Zásadnější rozdíl je pak v tom, že podmínky pro poskytování informací prostřednictvím Internetu a prostřednictvím televize jsou diametrálně odlišné: televizní společnosti musí mít ke svému vysílání licenci a hodně nákladné technické a další vybavení. V případě Internetu je všechno mnohem snazší, menší a méně nákladné, ve srovnání s náklady na televizní vysílání téměř zdarma. Zdrojem informací na Internetu se proto může stát prakticky kdokoli, kdo o to má zájem - důležité je pak i to, že na to nepotřebuje žádnou licenci, resp. nemusí se nikoho ptát, zda tak smí učinit či nikoli. To je na jedné straně velmi dobře, protože to podporuje skutečnou svobodu slova a vyjadřování vlastních názorů, ale na druhé straně je to i velmi špatně - chybí-li jakékoli "umravňující" mechanismy, mohou se na Internet dostat i takové věci, které by tam skutečně být neměly (vědomé lži, zkreslená fakta, pomluvy, ale také například pornografie v dosahu mladistvých apod.). Obecně jde o velmi závažný problém, jehož řešení se teprve začíná hledat.

Další specifickou předností Internetu je jeho schopnost šířit informace v mnoha různých podobách. Zde se Internet jako informační zdroj opět odlišuje od televize, která je vázána jen na obraz a zvuk - Internet dokáže zpřístupnit svým uživatelům prakticky cokoli, co lze vyjádřit v digitální podobě. Tedy nejen psaný text se statickými obrázky, ale také nejrůznější animace, digitalizovaný zvuk i obraz, a zejména pak výkonné aplikace, které dělají různé užitečné činnosti přímo u uživatele. No a pokud snad někde existuje takový zdroj informací (obecně jakákoli aplikace), který původně s Internetem vůbec nepočítal, není principiálním problémem vytvořit mezi tímto zdrojem (aplikací) a Internetem bránu, a umožnit tak přístup k tomuto zdroji i prostřednictvím Internetu. Vše pak směřuje ke stavu, kdy Internet obecně (a jeho služba World Wide Web konkrétně) bude jednotnou klientskou platformou, na kterou budou "posazeny" nejrůznější služby poskytované uživatelům. Tito uživatelé pak budou ke všem službám přistupovat jednotným způsobem, budou používat stejný styl práce (brouzdání), a ke své práci vystačí s jediným univerzálním nástrojem (browserem). To všechno pak může výrazně zvýšit efektivnost jejich práce.

Na druhé straně je potřeba vzít v úvahu i potenciální rizika - je třeba se vhodně vyrovnat s "obrovitostí" Internetu a nepřeberností jeho zdrojů, s velmi nízkou mírou jeho uspořádanosti, a současně s tím i s nebezpečím přebytku informací, s nebezpečím informačního chaosu, s nebezpečím zneužití možností Internetu k všelijakým nekalostem, s novými formami kriminality apod. Také zde, podobně jako u etických a morálních problémů, je možné či spíše nutné konstatovat, že jsme teprve na začátku poznávání skutečné podstaty těchto problémů, a o možných řešeních dosud nemáme příliš jasnou představu.