V celé oblasti služeb typu information push existuje mnoho otevřených otázek, na které dosud není známa jednoznačná odpověď, resp. neexistuje ustálená představa o tom, jak by příslušný aspekt měl být řešen. Příkladem může být současná "pře" dvou největších producentů WWW browserů, firem Microsoft a Netscape, týkající se právě způsobu jakým mají být kanály definovány.

Firma Microsoft v zásadě převzala filosofii, původně zavedenou firmou Pointcast. Podle této filosofie mají být všechny potřebné informace o kanálu jako takovém samostatné (včetně informací o způsobu aktualizace obsahu), tj. měly by mít podobu samostatného souboru, a měly by být k dispozici přímo u uživatele. Pak je ale zapotřebí, aby existoval vhodný nástroj pro definici kanálu - tedy pro exaktní popis toho, jaká je hierarchická struktura kanálů a podkanálů, jaké jsou v jednotlivých kanálech položky, a jaká pravidla mají být aplikována pro jejich "stahování" (jak často mají být které stránky načítány, na čí popud, zda a jak mají být ukládány do vyrovnávacích pamětí na straně uživatele apod.). Firma Pointcast si pro tyto účely zavedla vlastní popisný jazyk, který firma Microsoft posléze dále rozpracovala, a dokonce jej předložila jako svůj návrh konsorciu W3C, aby jej toto fórum schválilo jako internetový standard.

Jazyk CDF (Channel Definition Format), jak se nový jazyk jmenuje, je blízký příbuzný jazyka HTML (je podmnožinou jazyka XML, který je považován za budoucí verzi HTML, ale dosud také nebyl standardizován). Jeho filosofii ilustrují ukázky na obrázcích). V současné době je tento jazyk v takové podobě, v jaké je navrhován firmou Microsoft, implementován pouze v prohlížeči Microsoft Internet Explorer verze 4.0 (od druhé preview verze). Stávající klientský program firmy Pointcast (beta verze 2.0) používá ještě původní verzi tohoto jazyka, kterou si vyvinula sama firma Pointcast, a obě verze nejsou vzájemně kompatibilní - proto na některých WWW stránkách, nabízejících svůj obsah ve formě kanálů, najdete samostatné nabídky uzpůsobené klientskému programu Pointcast a prohlížeči IE 4.0. Přitom "předplacení" určitého konkrétního uživatelem kanálu ve své podstatě znamená přenos příslušného popisného souboru (souboru CDF) k uživateli, do jeho klientského programu, který se podle obsahu souboru dále zařídí (začne "stahovat WWW stránky, tvořící obsah kanálu).

Přístup firmy Netscape k definování kanálů je dosti odlišný - říká, že stačí když informace o struktuře kanálu a dalších náležitostech zůstanou přímo u zdroje, a že pro práci s kanály není zapotřebí žádný nový nástroj, dokonce ani pro popis jejich struktury a časového harmonogramu aktualizace obsahu. Místo toho firma Netscape sází na to, že vše lze zařídit již existujícími prostředky - pomocí jazyka Java, skriptového jazyka JavaScript, a pomocí stávajícího jazyka HTML. Vzato čistě technicky to jistě je pravda, a dokonce to skýtá prakticky neomezené možnosti při tvorbě kanálů, zatímco konkurenční filosofie vázaná na nový jazyk CDF přeci jen má jistá omezení.

Teprve budoucnost ale ukáže, který z obou přístupů bude mít větší úspěch. Podle osobního názoru autora tohoto článku přitom nebudou rozhodovat ani tak technické aspekty, jako spíše aspekty marketingové, a zejména pak schopnost získat na svou stranu poskytovatele dostatečně atraktivního a skutečně kvalitního obsahu. A zde je na tom dobře rozjetá marketingová mašinerie Microsoftu asi lépe, než nepříliš viditelný marketing firmy Netscape. V době psaní tohoto článku Microsoft již oslovoval české poskytovatele obsahu jako potenciální dodavatele kanálů, které by mohly být předpřipraveny do české verze nového Exploreru (který bude nejspíše představen na letošním Invexu). O aktivitách firmy Netscape na tomto poli nebylo autorovi nic známo.