Naši diskusi ohledně služeb typu information push zakončíme ještě jednou polemickou otázkou: co všechno může být předmětem "pushování"? Neboli: co všechno může být dopravováno uživateli doslova až "pod nos"?

Až dosud jsme mlčky předpokládali, že to jsou spíše všeobecné informace typu aktuálního zpravodajství, burzovních zpráv, aktuálních sportovních výsledků, programů rozhlasu a televize apod. Nic ale nebrání tomu, aby to byly jakékoli informace, s mnohem menší "dobou obrátky". Formou kanálů mohou být šířeny například i on-line texty "vycházející" třeba jednou týdně, nebo dokonce i takové texty, které se nemění téměř vůbec. I zde má jejich prezentace formou kanálů smysl, a to z důvodů které si zaslouží poněkud hlubšího zamyšlení: jde-li o model kanálů podle představy firem Pointcast a Microsoft, kde se pracuje s explicitním (a samostatným) popisem struktury kanálu (pomocí jazyka CDF), pak v rámci "předplacení" určitého konkrétního kanálu jsou k uživateli přesunuty podrobné informace o konkrétní obsahové nabídce a její struktuře - při troše představivosti si lze představit, že jde o obsah knihy, s jejím členěním na kapitoly, odstavce, paragrafy apod. - a tuto informaci má uživatel bezprostředně u sebe, a může ji kdykoli využít pro svou navigaci v rámci příslušného informačního zdroje, aniž by si potřebné informace musel nejprve sám stáhnout (aniž by například byl připojen k Internetu). Proto má smysl například i to, aby formou kanálu byl zpřístupněn třeba archiv dokumentů RFC, které se jak známo nikdy nemění.

Služby typu information push však již začínají nacházet významné uplatnění i "uvnitř" nejrůznějších institucí, podniků a firem, kde slouží pro potřeby jejich vlastního fungování. Nejrůznější firmy a instituce už přišly na to, že služby information push lze šikovně využít pro pravidelné a včasné informování vlastních zaměstnanců, pomocí vlastních vnitropodnikových kanálů, a to způsobem který není závislý na tom, zda si příslušný zaměstnanec zapomene či nezapomene sám "stáhnout" aktuální verzi směrnice, ceníku, zprávy či jiného informačního objektu. Nelze se tedy divit, že technologie information push se vedle dosavadních internetových technologií (zejména el. pošty a samotné služby World Wide Web) stávají dalším stavebním kamenem pro budování nejrůznějších intranetů. To pak dále přispívá k jejich popularitě a stimuluje to jejich odbyt, a tím pomáhá i jejich dalšímu rozvoji.

Vraťme se ale zpět k otázce v úvodu tohoto paragrafu: co všechno může být "pushováno"? Musí to nutně být pouze informace, v nejrůznějších podobách a významech? Nemohly by to být například i programy, tedy nejrůznější aplikace, ovladače, systémové programy, utility apod.? Vždyť kdyby existovala spolehlivá metoda distribuce programů, odstranilo by to mnoho problémů, námahy, nedorozumění a zklamání! Odpověď je naštěstí kladná, i na tuto myšlenku lidé přišli, a snaží se využít technologie information push i pro potřeby distribuce softwaru. Asi nejdále je v tomto ohledu firma Marimba, která své řešení pro distribuci softwaru hodlá dále rozvíjet ve spolupráci s firmou Microsoft (a obě firmy již ohlásili novou specifikaci jménem OSD, Open Software Distribution).