S celkovým trendem k unifikaci služeb Internetu a jejich "posazení" na platformu služby World Wide Web úzce souvisí i myšlenka tzv. Intranetu. Ta spočívá v konstatování, že je zbytečné používat dvě různé technologie, dva různé způsoby práce a dva různé nástroje pro jedno a to samé - neboli různé přístupy k informacím podle toho, zda se jedná o informace týkající se interního fungování určitého konkrétního subjektu (například firmy), a informací týkajících se externích subjektů (například obchodních partnerů apod.).

Pro správné docenění této myšlenky je třeba si uvědomit, že většina subjektů typu firem, institucí, úřadů apod. dnes používá pro potřeby svého fungování nějakou formu interního informačního systému, který bývá vybudován na nejrůznějších technologiích - problém je ale v tom, že tyto technologie nejsou příliš sjednoceny, tj. různé subjekty provozují své interní informační systémy na různých platformách. Mnohdy jde o všelijaké proprietární platformy, které provozovatele váží na jediného možného dodavatele, nebo dokonce o platformy naprosto specifické, vyvinuté přímo na míru pro dané nasazení a neexistující nikde jinde. Naproti tomu v rámci Internetu, který takovéto subjekty používají pro práci s "externími" informacemi (tj. takovými, které se bezprostředně netýkají jejich interního fungování), panuje mnohem větší jednotnost. Zde existuje jednotná a dobře standardizovaná technologická platforma (protokoly TCP/IP), a ustálený repertoár služeb podporovaný velmi širokou nabídkou konkrétních produktů. Díky dobré standardizaci si tyto produkty dokáží dobře rozumět navzájem, a díky velikosti trhu mohou být také výrazně lacinější - takže zájemce o jejich využití zde pořídí vše potřebné laciněji, než kdyby srovnatelné řešení "stavěl" na nějaké jiné platformě, a nedostává se také do područí jediného výrobce, na kterého by byl vázán. Potud tedy ekonomické zdůvodnění toho, proč se v rámci myšlenky Intranetu lidé snaží nasazovat technologie a služby pocházející ze světa Internetu i pro potřeby svého vlastního fungování, neboli pro své vlastní informační systémy.

Právě naznačené "ekonomické" zdůvodnění je jistě natolik pádné, že by samo o sobě nejspíše stačilo pro prosazení celé myšlenky Intranetu. Je zde ale ještě jeden aspekt, nahrávající myšlence Intranetu, dost možná ještě důležitější. Jeho podstatou je ujednocení práce lidí a jimi používaných nástrojů - proč by jedno a to samé, tj. práci s informacemi, měli dělat různými způsoby podle toho, čeho se informace týkají? Myšlenka Intranetu dovoluje tuto dvojkolejnost odstranit, a tím výrazně zefektivnit práci uživatelů. V dnešní době, kdy personální náklady již obvykle převyšují náklady na techniku a vybavení, to je jistě velmi pádný argument.