Uživatelé, kteří poprvé navštěvují určitou konkrétní soustavu WWW stránek (expozici), do ní tedy typicky vstupují skrz její domovskou stránku, a k dalším stránkám se teprve postupně "proklikávají", prostřednictvím odkazů které zde najdou. To je jistě únosné v situaci, kdy se návštěvník teprve seznamuje s tím, co takováto soustava stránek nabízí, tedy při první návštěvě, při druhé, možná i při třetí apod. Při rutinní návštěvě určitého místa, například při pravidelné kontrole ceníků zveřejňovaných firmou XY, by ale takovýto postup byl neúnosný. Místo něj je vhodné, aby uživatel měl možnost "jít" přímo na příslušnou stránku která ho zajímá, a nemusel se pracně proklikávat skrz jiné stránky, počínaje stránkou domovskou.

Možným řešením vždy je to, aby si uživatel někam poznamenal přesnou URL adresu, a posléze ji svému WWW browseru explicitně zadal, a tím se dostal přímo na požadovanou stránku. Naštěstí dnešní browsery umožňují i nepoměrně pohodlnější způsob, jak dosáhnout téhož - umožňují vkládat do pavučiny Web-u pomyslné záložky (anglicky: bookmarks), a později se k nim zase vracet. Ve skutečnosti to znamená, že příslušnou adresu si pamatuje sám browser, a uživatel má možnost kdykoli později pouhým kliknutím zadat pokyn k návštěvě příslušné stránky.

Možnost práce se záložkami dnes nabízí prakticky všechny browsery. Mohou se ale lišit v tom, jaký komfort přitom nabízí: některé dovolují vést si pouze lineární seznam záložek, zatímco jiné dovolují zařazovat záložky do celé hierarchické struktury kategorií či oddílů (adresářů), kterou si uživatel také může sám vytvářet. Nejdokonalejší variantou pak jsou celé organizátory bookmarků, které nabízí ještě jednu podstatnou funkčnost - pokud jim to uživatel zadá, jsou schopné pravidelně kontrolovat, zda se WWW stránka označená záložkou změnila či nikoli. V praxi to znamená, že organizátor bookmarků si pamatuje stav stránky při její poslední návštěvě, a podle zadaného časového harmonogramu načítá nový obsah stránky a porovnává jej s předchozím.