Firma PointCast přišla se svou převratně novou službou Pointcast Network v dubnu roku 1996. Začala dosti skromně, s nepříliš bohatým informačním obsahem, ale ten se s postupem času rapidně zlepšoval. Za svůj úspěch služba vděčí nejen zcela novému principu a revoluční myšlence, ale i šikovné implementaci: její klientský program totiž má formu tzv. šetřiče obrazovky, který nabíhá poté, co uživatel po určitou dobu se svým počítačem sám nepracuje. V této době (ale samozřejmě třeba i jindy, pokud si to uživatel explicitně vyžádá) jeho klientský program služby PointCast Network kontaktuje svůj mateřský server, a přebírá si od něj nejčerstvější informace. Aktuální informační nabídku přitom klientský program zobrazuje již v době, kdy běží jako šetřič obrazovky (viz první obrázek). Uživatel samozřejmě má možnost dostat se k jednotlivým informacím i pomocí samotného klientského programu, který již neběží jako šetřič obrazovky, ale jako běžná aplikace (viz druhý obrázek).

Jistou nevýhodou systému Pointcast je jeho centralizovaný charakter. Zpočátku si všichni uživatelé "tahali" informace z jediného centra (jediného informačního serveru, tzv. I-serveru), které klientský program sám od sebe kontaktuje. Pokud se pak například vyskytovalo několik uživatelů v rámci jedné organizace, resp. v rámci jedné lokální sítě, každý z nich si "stahoval" svá data znovu, bez ohledu na to, že souběžně to dělali i jeho kolegové. Tím docházelo ke značným neefektivnostem, které místy dokonce vedly až k zákazům používání služby PointCast Network. Záhy se ale našlo řešení, na dobře známém principu proxy serverů, které umožňují celým skupinám uživatelů (například ve stejné firmě) "stáhnout" aktuální informace na svůj proxy serveru jen jednou, a odsud jej pak distribuovat všem místním uživatelům, kteří o to budou mít zájem. Současně s tím se příslušné počítače, fungující v roli proxy serverů služby PointCast Network (a označované jako I-servery) mohou využívat i jako "prvotní" zdroje informačních kanálů, zejména pro privátní kanály připravované například vedeném firmy, podniku či instituce, a určené jen pro uživatele v rámci příslušného intranetu.

Zajímavým způsobem se vyvíjela i technická stránka poskytování kanálů - zpočátku byly tyto kanály "šity na míru" službě PointCast, zejména pokud jde o různé animace a vizuální efekty. Později přibyla ještě další možnost, a to použití tzv. spojení (connections). Ty jsou určeny pro "drobné" poskytovatele informačního obsahu, kteří nechtějí či nepotřebují až tak moc "šít" svůj obsah na míru službě PointCast Network, ale stačí jim skromnější způsob prezentace (např. bez animací a jiných vizuálních efektů). Jednotlivá "spojení" nejsou ničím jiným než soustavami běžných WWW stránek. Jejich vzájemné vazby jsou popsány pouze soubory CDF (které vyjadřují interní strukturu kanálu a další potřebné informace, viz hlavní článek), a může je připravit jak poskytovatel obsahu, tak dokonce i samotný uživatel - tomu firma PointCast vychází vstříc tím, že do svého klientského programu zabudovala utilitu pro pohodlné a snadné vytváření spojení (resp. CDF souborů), viz čtvrtý obrázek.

Nabídka informačních kanálů pro službu PointCast Network je v současné době poměrně bohatá, a neustále se rozšiřuje. Podobně jako je tomu u většiny internetových služeb, neexistuje ani zde žádná povinná registrace nových kanálů, a tudíž ani nemůže existovat žádná jejich úplná evidence - zvláště když skutečně kdokoli má možnost si na svém WWW serveru zpřístupnit CDF soubor, představující nabídku nějakého kanálu typu "spojení". Přesto ale existují pokusy o systematickou evidenci dostupných kanálů - jedním z nich je nabídka kanálů, shromažďovaná společností Excite, kterou vidíte na čtvrtém obrázku. Z něj si také můžete sami udělat představu o tom, jaké tematické oblasti jsou dnes kanály PointCast Network pokryty.

Obrázky:

• Pointcast jako šetřič obrazovky
• Práce se samostatným klientským programem Pointcastu
• Utilita pro vlastní vytváření "spojení" (kanálů)
• Nabídka existujících kanálů