Vraťme se nyní k velmi důležitému faktu, který zazněl již v úvodu tohoto článku - k tomu, že žádná forma evidence zdrojů na Internetu není "absolutní" (v tom smyslu, že by musela vědět o všem), a že v případě neúspěchu má smysl ptát se i jiných evidencí, neboli jiných vyhledávacích služeb (ono to ostatně má smysl vždy, tedy i v případě, kdy najdete alespoň něco). Pak je ale vhodné se ptát po způsobu, jak se co nejefektivněji zeptat na více místech. Samotné "dozvědění se" o existenci nějaké vyhledávací služby, kterému jsme se věnovali v předchozí části textu, je totiž jednorázovým procesem - dozvědět se o šikovné vyhledávací službě můžeme opravdu mnoha způsoby, včetně doporučení kolegy, článku v časopise či novinách apod. Jinou otázkou ale je, jakým způsobem průběžně klást konkrétní dotazy různým vyhledávacím službám - ať již to jsou katalogy, či vyhledávací služby databázového typu.

Triviálním řešením je pro každého uživatele vytvořit si vlastní záložky (bookmarky) s odkazy na ty vyhledávací služby, které chce používat. Pak to ale znamená, že musí postupně "navštívit" každou z nich (nechat si načíst její domovskou stránku s vyhledávacím formulářem), zde zadat příslušný dotaz a pak si počkat na výsledek. Je to samozřejmě možný postup, ale existují postupy šikovnější.

Společným základem všech těchto "šikovnějších" přístupů je možnost klást příslušné vyhledávací dotazy i odjinud, než jen z domovských stránek příslušné služby. V zásadě platí, že kdokoli si může na svých WWW stránkách vytvořit nezbytný dotazovací formulář, prostřednictvím kterého uživatel vyspecifikuje svůj dotaz, a pak zařídit věci tak, že po odeslání dotazu (zmáčknutí tlačítka "hledej" apod.) je příslušný požadavek odeslán té vyhledávací službě, které je určen. Ta pak na tento dotaz zareaguje stejně, jako kdyby byl vysloven (formulován, zadán) prostřednictvím analogického dotazovacího formuláře na jejích vlastních stránkách), tj. svůj výsledek pošle přímo původnímu tazateli.