J. Peterka: Archiv článků
Titulní strana
Obsah
Předchozí
Následující
Softwarové noviny

Proč se Internet nemůže řídit sám?
  

Krize systému DNS

Číselné IP adresy, které jsou fakticky využívány přenosovými protokoly Internetu, nejsou pro člověka příliš vhodné - zejména pro svou malou mnemoničnost a číselný charakter. Lidé mnohem raději používají snáze zapamatovatelná symbolická jména, a totéž by rádi dělali i v případě odkazů na uzly Internetu. Řešení, které něco takového umožňuje, se v Internetu zavedlo, jako systém tzv. symbolických doménových jmen (DNS, Domain name System). Jde o jednu obrovskou a velmi distribuovanou databázi, která funguje díky principu delegace pravomoci (a odpovědnosti) za přidělování symbolických jmen v konkrétních doménách - jak jsme si ostatně popisovali v článku "Proč se Internet může řídit sám?".

Celý systém doménových jmen i s jeho distribuovaným charakter je ovšem nutné chápat i tak, že do jednotlivých domén je v něm delegováno i řešení případných problémů - například situací, kdy si v okruhu působnosti dané domény někdo činí nárok na jméno, které již bylo použito, resp. přiděleno někomu jinému. Celý princip dělení domén na subdomény se snaží tomuto problému předcházet tím, že vytváří čím dál tím menší domény, ve kterých takovéto problémy mají menší pravděpodobnost vzniku (a naopak je pravděpodobnější, že se je podaří vyřešit konsensem zainteresovaných stran).

Největší problémy ovšem nastávají na nejvyšší úrovni, na úrovni tzv. TLD (Top Level) domén. Zde musí existovat jediná centrální autorita, která rozhodne o tom, které domény nejvyšší úrovně mohou (budou) existovat a komu budou přiděleny, resp. kdo bude zajišťovat jejich správu, a tím rozhodovat o veškerém dění v rámci těchto domén.

Historickým vývojem se vytvořily dvě kategorie takovýchto domén nejvyšší úrovně: domény národní, odpovídající státním celkům, a domény generické (staršího původu), vycházející z věcného a organizačního principu. Generických domén je dnes sedm, přičemž dvě z nich (domény .mil a .gov) jsou omezeny pouze na USA (po řadě po armádu a vládu USA), zatímco zbývajících pět má celosvětovou působnost, a využívat je mohou subjekty z celého světa. Jsou to konkrétně domény .com, .edu, .org, .int a .net, přičemž jejich celosvětový charakter znamená, že v rámci těchto domén nejvyšší úrovně mohou být vytvářeny podřízené domény patřící subjektům skutečně po celém světě - například autor tohoto článku má svůj archiv článků umístěn na serveru s adresou http://archiv.czech.net (tedy v doméně .net, v subdoméně czech.net, která patří české firmě Luko-CzechNet).

Titulní strana
Obsah
Předchozí
Následující