Rodí se protokoly TCP/IP

Síť ARPANET se ukázala být velmi úspěšnou, a to nejen pokud jde o samotné ověření nových technických principů (koncepce přepojování okruhů), ale i pokud jde o její praktické využití. Čím dál tím více univerzitních a vědeckovýzkumných středisek, spolupracujících s rezortem obrany, začínalo mít eminentní zájem na připojení k této síti a na jejím rutinním používání. Díky tomu počet uzlů ARPANET-u utěšeně rostl, a např. v roce 1971 měl ARPANET již 16 uzlů.

Se snahami o skutečně rutinní používání ARPANETu však poněkud nekorespondoval provizorní a experimentální charakter této sítě, daný především použitými přenosovými protokoly. Jednalo se hlavně o protokol NCP (Network Control Protocol), který byl doslova "spíchnut horkou jehlou", pro potřeby ověření životaschopnosti komunikace na principu přepojování paketů. Pro trvalejší rutinní provoz se čím dál tím naléhavěji rýsovala potřeba vytvořit "řádné" (a ne pouze dočasné) přenosové protokoly. Jejich celková koncepce se mezitím již začala rodit v hlavách šikovných mladých lidí, a zbývalo jen dát jejich plánům formální podporu a náležitě je zafinancovat.

Vhodnou příležitostí se ukázala být konference International Conference on Computer Communications, konaná v roce 1971. Právě zde byla založena skupina jménem InterNetworking Working Group (zkratkou INWG), která si vytkla za cíl nové protokoly vybudovat. Jejím předsedou byl zvolen Vinton G. Cerf, o kterém ještě vícekrát uslyšíme - s přívlastkem "otec Internetu", či "otec TCP/IP"u jeho jména. Již z toho můžeme tušit, že úkol který si v roce 1971 předsevzal, se mu podařilo splnit, dokonce nadmíru dobře.

Tím, kdo zafinancoval vývoj nových protokolů a později i jejich prosazení do života, nebyl nikdo jiný než grantová agentura ARPA. Ještě chvíli to ale trvalo, nové a "řádné" protokoly, pojmenované TCP/IP (či lépe: rodina protokolů TCP/IP) vznikaly postupně, jejich dnešní podoba se začala formovat rolem roku 1977, a do praxe začaly být uváděny až po roce 1980. Mezitím ale došlo k dalším zajímavým událostem kolem ARPANETu, o kterých bychom si určitě měli něco říci.

Vzniká první koordinační orgán - ICCB

Kolem roku 1975 se ukazuje, že grantová agentura ARPA přeci jen není optimálním rutinním provozovatelem stále populárnější a stále větší sítě ARPANET. ARPA proto předává provoz této sítě do rukou specializované armádní organizace jménem DCA (Defense Communications Agency). Sama si však nadále ponechává v rukou péči o další koncepční rozvoj ARPANETu, a za tímto účelem dokonce vytváří několik koordinačních orgánů - zřejmě nejvýznamnějším z nich je odborná pracovní skupina jménem Internet Configuration Control Board (ICCB, vzniká v roce 1979). O té ještě uslyšíme, protože právě z ní se vyvinul orgán, který dnes asi nejvíce vládne Internetu (skupina IAB, neboli Internet Architecture Board). Nepředbíhejme ale událostem, v době svého vzniku měla ICCB za úkol pomáhat Vintonu G. Cerfovi při rozvoji ARPANETu, který se teprve postupně začínal přeměňovat v Internet.

Přelomový rok 1983

Významným mezníkem v dalším vývoji ARPANETu určitě byl rok 1983. Již počátkem osmdesátých let totiž byly dokončeny práce na protokolech TCP/IP (resp. na jejich základní části, protože další vývoj probíhá dodnes), a agentura ARPA ze své pozice rozhodla o tom, že právě tyto protokoly jsou "to pravé", a budou povinné v celém ARPANETu. Zorganizovala také postupný přechod všech připojených uzlů na nové protokoly, vrcholící prvním lednem roku 1983, kdy byl původní protokol NCP "odstřižen" a celý ARPANET již fungoval výlučně na protokolech TCP/IP. V té době již měl přes 500 uzlů.