V prvním přiblížení by bylo možné konstatovat, že standard Internetu je specifikace něčeho, co je dostatečně ustálené, dobře pochopené a technicky zvládnuté, lze to implementovat, jsou s tím praktické provozní zkušenosti, a není to samoúčelné - tj. pro něco či pro někoho je to zapotřebí, řeší to nějaký problém, něčemu to pomáhá apod. Obecně tedy jde o řešení, které již prokázalo svou životaschopnost a účelnost, a je posléze "fixováno" do podoby standardu, tak aby bylo jednoznačně popsáno, zveřejněno a mohlo být využito každým, kdo o to projeví zájem. Důležitým charakteristickým rysem standardů Internetu je tedy jejich faktická otevřenost - jsou dostupné každému a nejsou vázány žádnými licenčními poplatky (tj. za jejich využití nikdo nic neplatí).

Chceme-li si podrobněji popsat proces standardizace Internetu, musíme se postupně seznámit se všemi aspekty a fázemi vzniku standardů a jejich uvádění do života:

• Kde a jakým způsobem vznikají konkrétní řešení, která se posléze stávají standardy (tj. kdo je vyvíjí, kdo je komu předkládá apod.)
• Kdo posuzuje způsobilost navrhovaných řešení, kdo vybírá mezi vzájemně si konkurujícími návrhy ten, který by měl být přijat jako standard - tedy kdo je schvaluje po věcné stránce
• Jaký je formální postup při předkládání standardů - co musí splňovat předkládaný návrh, jakými fázemi či stádii postupně prochází, než se skutečně stane platným standardem Internetu
• Jakou formu vůbec mají standardy Internetu
• Kdo je formálním vydavatelem standardů Internetu