Tři fáze standardů

Každé řešení, které je předkládáno se záměrem vytvořit nový standard Internetu, musí nejprve projít třemi fázemi. Na počátku je přijato jako tzv. "navrhovaný standard" (Proposed Standard). K tomu ještě nejsou zapotřebí žádné významnější předpoklady - zde se ještě nevyžaduje ani praktická implementace, ani praktické provozní zkušenosti (i když obojí je velmi žádoucí). Zato by se však mělo jednat o řešení, které již je ustálené, v tom smyslu že neobsahuje žádné dosud otevřené koncepční otázky, ani žádné nejasnosti, a které se těší zájmu a "poptávce" určité komunity a má tudíž smysl se jím dále zabývat.

Ze stádia "Proposed Standard" může návrh přejít do dalšího stádia, kterým je "předběžný standard" (Draft Standard). Může se tak stát nejdříve po šesti měsících od "vstupu" do stádia "Proposed Standard" a teprve poté, co navrhované řešení prokáže svou životaschopnost alespoň na dvou vzájemně nezávislých implementacích, a jsou s ním také praktické provozní zkušenosti. Jde o významný formální posun, který je projevem velké důvěry v předkládané řešení a jeho účelnost a správnost.

Řešení, které je povýšeno do stádia předběžného standardu, je všeobecně považováno za "hotové", a neočekávají se v něm žádné významnější změny (ale snad jen drobná "doladění"). Pro výrobce pak již má cenu začít takovéto řešení implementovat do svých produktů.

Pro přechod do nejvyššího stádia (finálního) standardu (Internet Standard, zkráceně jen Standard) jsou pak zapotřebí ještě dlouhodobější provozní zkušenosti. K faktickému přechodu do stádia schváleného standardu může dojít nejdříve po 4 měsících od přechodu do stádia Draft Standard (nebo po uskutečnění plenárního zasedání IETF, podle toho co nastane dříve).