Co dělá W3C?

Nově vzniklé konsorcium W3C si předsevzalo jako svůj hlavní úkol starat se o standardy Webu a plně rozvíjet potenciál této služby - což v praxi obnáší jak standardizaci a řešení různých technických otázek (např. další vývoj jazyka HTML, protokolu HTTP atd.), tak i řešení otázek "ne-technických", jakými jsou třeba otázky autorských práv, ochrany soukromí apod. Především v technických otázkách takovéto zaměření konsorcia W3C koliduje s "náplní práce" organizace IETF, která se také zabývá rozvojem standardů celého Internetu - tento konflikt kompetencí se ale podařilo vyřešit bez větších problémů po vzájemné dohodě tak, že IETF dobrovolně předala své "kompetence", týkající se WWW, na konsorcium W3C. Zjistila totiž, že zainteresované strany takovéto řešení preferují. Mezi IETF a W3C přitom nepanují výraznější rozpory - lidé z W3C a IETF vzájemně spolupracují (často pracují v obou organizacích), a podle vzájemné dohody výsledky práce W3C mohou být přijaty jako vstupy do "standardizační mašinérie" IETF a po svém schválení se stát platnými standardy Internetu (nebo být alespoň publikovány jako dokumenty RFC).

Formální výstupy standardizačního procesu konsorcia W3C přitom mají charakter pouhých doporučení, ale na druhé straně jejich autorita a míra respektování je vysoká - tak vysoká, že z nich činí skutečné standardy (byť jen de-facto). Podobně jako u ostatních standardů a dokumentů Internetu jsou i tato doporučení veřejná a volně dostupná. Výstupem standardizačního procesu konsorcia W3C jsou ale i vzorové programy (sample code) - experimentální programy, které ověřují praktickou implementovatelnost nově přijímaných řešení, a mohou posloužit i jako vzor pro skutečné "ostré" implementace.

Pokud jde o organizační strukturu, W3C je skutečným konsorciem, a to konsorciem firem (jednotlivci nemohou být členy W3C). Každý členský subjekt za své členství ve W3C platí (větší firmy 50 000 USD ročně, menší a nevýdělečné firmy 5 000 USD ročně). Každý členský subjekt může delegovat do pracovních skupin v rámci konsorcia více svých zástupců, ale bez ohledu na to kolik jich je, má každý členský subjekt jeden hlas při faktickém rozhodování (schvalování). Vlastní fungování konsorcia přitom řídí "dohlížecí výbor" (orgán zvaný Advisory Committee), který dohlíží na činnost různých, účelově zaměřených pracovních skupin. Ty vznikají na základě konkrétních potřeb, pro posouzení či vypracování konkrétního návrhu řešení. Takováto řešení nejčastěji přichází zvenčí (jsou předkládána konsorciu W3C k přijetí), nebo mohou cele vznikat až na půdě pracovních skupin. Dostávají nejprve statut pracovních materiálů "Working Draft", a jejich projednávání (řešení) je neveřejné - probíhá za zavřenými dveřmi, pouze mezi členy konsorcia, a nikoli za účasti širší veřejnosti (což je odlišné např. od postupu IETF). Důvodem k utajení v této fázi projednávání návrhu je prý větší akceschopnost, kdy skupina nepracuje pod různými tlaky zvenčí, ani pod nátlakem tisku a odborné veřejnosti. Členové pracovních skupin přitom pracují (diskutují spolu) zejména prostřednictvím elektronické pošty, přibližně jednou týdně používají videokonference, a čtyřikrát do roka se schází fyzicky, na společných jednáních.

Teprve poté, kdy příslušná pracovní skupina dojde k přesvědčení, že řešení je ustálené a dostatečně propracované, "odtajní jej" (zveřejní jej na WWW serveru konsorcia, a čeká na reakce veřejnosti). Když se reakce veřejnosti sejdou a nesignalizují zásadnější výhrady, může návrh přejít do stádia "proposed recommendation" (navrhované doporučení). V tomto stavu pak nejméně jeden měsíc čeká na své přijetí, realizované hlasováním členů Advisory Committee. Pokud dopadne dobře, dostává se návrh do stádia finálního doporučení.