Nás Jára Cimrman

   Take letos je tomu sto let, co se Jara Cimrman narodil.
   Diky matrikari IV. videnske farnosti Franzi Huschkovi, ktery provadel vetsinu zapisu ve stavu opilosti, nelze dodnes s jistotou rici, zda se manzelum Marlen a Leopoldu Cimrmanovym narodil synek v mrazive unorove noci roku 1857, 1864, 1867 ci 1892. Matrikaruv nejisty rukopis pripousti i rok 1893. Takze i v pristim roce tomu bude sto let, co se Jara Cimrman narodil.
   Prehlizime-li dnes obrovske dilo, ktere tento duchovni titan nepozorovane vytvoril, stojime pred otazkou, jak si jeho genialitu vysvetlit. My vidime jednu z hlavnich pricin jeho bezbrehe tvurci invence v tom, ze Jara Cimrman neprodelal obdobi puberty, ktera, jak znamo, odvadi myslenkovou energii nezadoucimi smery. Cimrmanovi rodice pred svym synkem az do jeho patnacti let tajili, ze je chlapcem, aby donosil satstvo po sve starsi sestre Luise. Kdyz mu pak zlomyslne spoluzacky na divci skole prozradily, ze neni divkou, mel uz Cimrman pubertu za sebou, protoze devcata, jak vime, dospivaji drive.
   Nikdo z Cimrmanovych soucasniku nevedel, ze zije ve spolecnosti genia. Snad jen jeho osobni lekar, polabsky veterinar Hugo Myslik, neco tusil, ale nikdy se o tom nikomu ani slovem nezminil.
   Po matce Rakusan, po otci Cech, po prvni svetove valce jiz zcela zapadly velikan prozil zivot svetobeznika. Na samem prahu dusevniho rozletu ho stastna nahoda seznamuje se Sigmundem Freudem. Tento neunavny badatel moravskeho puvodu, jenz se pres noc stal z maleho dokturka velkym psychoanalytikem, si dal v krejcovske dilne Cimrmanova otce narychlo popustit rukavy a nohavice.
   Cekaje, az bude mistr s praci hotov, vsiml si maleho Jaroslava, ktereho pro jeho neposednost uvazal otec za nohu ke stolu. "Koukam, ze jsi privazany," rekl. Slova genialniho vedce padla na urodnou pudu a zazehla v citlive dusi jiskricku vzpoury. Nedlouho nato odklada Cimrman u obeda lzici s nenavidenou krupicovou kasi a odchazi jako sedmi az dvaactyricetilety z domova.
   Od te chvile nachazime jeho stopy v nescetnych zemich temer vsech svetovych kontinentu:
Americke vlade predklada projekt Panamskeho pruplavu vcetne libreta stejnojmenne opery.
Reformuje halicske skolstvi.
S hrabetem Zeppelinem konstruuje prvni vzducholod s tuhou konstrukci ze svedske oceli a s gondolou z ceskeho vrboveho prouti.
Jako anarchista vyhosteny z Nemecka nese si v osobnich dokladech zaznam "strujce nepokoju", coz vede svycarskou firmu Omega k nabidce, aby zdokonalil setrvacnik damskych hodinek Piccolo. Zaroven v tezkych podminkach tamnich Alp zavadi (a po nejaky cas take vykonava) funkci porodniho dedka.
Zkouma zivot polarnich Samojedu a na uteku pred vyhaldovelym kmenem Mlasku mine sverni pol o pouhych sedm metru. V Paraguayi zaklada loutkove divadlo.
Ve Vidni kriminalistickou, hudebni a baletni skolu.
Vede obsahlou korespondenci s G. B. Shawem, na niz bohuzel zarputily Ir neodpovida.
Vynaleza jogurt.
Nezistne pomaha rade svetovych velikanu: manzelum Curieovym nanosi do sklepa na vlastnich zadech petactyricet puten smolnice, prof. Burianovi asistuje pri prvnich plastickych operacich, Edisonovi predela pupik na objimce jeho prvni zarovky, Eiffelovi sezene podnajem, Cechovovi pochvali novou knihu povidek a pohnoji visnovy sad.
   Jakkoli mel Jara Cimrman neklidnou krev globetrotteru, vzdy se rad vracel domu, do Cech. Vlastenectvi je nejvyraznejsim rysem jeho osobnosti. Pro ne trpel v habsburskych zalarich, pro ne se naucil temer plynne cesky. Pro ne - a to nejlepe osvetluje vroucnost jeho cesstvi - se dokazal rozejit i s nejlepsim pritelem Aloisem Jiraskem. Nemohl mui totiz odpustit, ze zaradil do svych Starych povesti ceskych pribeh o blanickych rytirich, cekajicich v nitru hory, aby prispechali narodu na pomoc, az bude nejhure. "Protoze za celych tri sta let habsburskeho utlaku nikdy nevyjeli," vycita mu v dopise Cimrman, "deprimujes tak narod vyhlidkou, ze to, co proziva, neni jeste nic proti tomu, co teprve prijde."
   V Cechach dosahuje Cimrmanovo zivotni dilo vrcholu. Jako kocovny dentista prochazi snad vsemi kouty nasi vlasti. Cesky lid ochotne otvira usta a sveruje se mu se vsemi starostmi a trampotami. Z toho pak Cimrman tezi latku pro sve nesmrtelne divadelni hry. Jsou to dramata takove umelecke sily, ze ani nemohla byt svymi soucasniky pochopena. Kdyz se po mnoha desetiletich zaskvela na scene, cela rada literarnich vedcu zacalo o Cimrmanove existenci pochybovat a oznacila jeho dilo za liptakovsky podvrh podobny podvrhu zelenohorskemu a kralovedvorskemu.
   Na to je jednoducha odpoved. Ktery z nasich soudobych spisovatelu by byl schopen dilo takove velikosti vytvorit? Zadny. Citime, ze by se k takovemu cinu museli spojit nejmene dva. Ale i ti by museli byt alespon prumerne genialni. At uz je tomu jakkoli, dila, pod nimiz je podepsan Jara Cimrman, patri k vrcholum svetove dramaticke tvorby. Muzeme o tom diskutovat, muzeme o tom vest spory, muzeme s tim i nesouhlasit, ale to je vsechno, co se proti tomu da delat.
         L. Smoljak/Z. Svìrák