Cimrman kriminalista

   Po svem pobytu ve vezeni zustal Cimrman kriminalisticke oblasti verny. Ihned po propusteni nastoupil na videnske "ctyrce" jako asistent fotograficke laboratore v oddeleni Vyvojka. V te dobe vsak doslo k udalosti, ktera dala jeho sluzebnimu postupu necekany spad.
   V roce 1913 byla Viden vzrusena odvaznou loupezi. K padesatinam naslednika trunu Frantiska Ferdinanda d´Este chtela videnska obchodni komora venovat arcivevodovi zlaty privesek k hodinkam v cene 6 000 zlatych. Z dnesniho hlediska se zda mozna neuvazene investovat tolik penez do cloveka, kteremu zbyva pouhy rok zivota, ale nezapominejme, ze tehdy o chystane navsteve Sarajeva jeste nikdo nevedel.
   Privesek zhotovil zlatnicky zavod Straka a syn, a ten dostal take povoleni po dobu jednoho tydne skvost vystavovat ve vykladni skrini. Prestoze behem dne vyklad strezila sehrana dvojice policistu Jecny - Ziegler, kradez se podarila.
   Cela akce zacala srazkou dvou fiakru, bezpochyby inscenovanou. Dvojice tajnych Jecny - Ziegler nemela zajem na skrumazich pred strezenym objektem a koordinovane rozhanela zvedavce tim, ze Ziegler volal: "Rozejdete se!" K tomu se pridaly Klaus a Bernard, dva mohutne zvony z chramu sv. Stepana, a v tomto hluku zcela zanikl skripot diamantu, jimz pachatel s obdivuhodnou zrucnosti vykrojil otvor ve skle vykladu. S priveskem pak rychle zmizel.
   Jara Cimrman se o pripad zprvu nezajimal. Jeho protihabsburskemu citeni husarsky kousek zlodeje privesku v jistem smyslu imponoval. Ale jen do chvile, nez arcivevoda zatelegrafoval z Konopiste, ze chtel privesek darovat na dobrocinne ucely. Kdyz vysla v tisku vyzva, aby pachatel zaslal svuj lup na adresu detske utulny sv. Barbory, starajici se o sirotky po delostrelcich, Cimrman vyckaval. Kdyz poznal, ze se vyzva minula ucinkem, ihned se do pripadu vlozil.
   Sledujeme jeho postup ve srovnani s postupem rakouskeho bezpecnostniho aparatu.
   Zatimco revmaticka masinerie zpuchreleho mocnarstvi utracela cas obvyklym vyhledavanim podezrelych osob v kartotekach, Cimrman zacal odjinud. Jeho vychozi uvaha je prosta: Koho podchycuji policejni kartoteky? Zlocince, kteri jiz byli dopadeni. Jsou vsak tito delikventi skutecnymi esy ve sve branzi?
   "Co je to za eso," rika Cimrman, "kdyz se necha chytit? V kartotekach jsou kriminalni zivly podradne, druha, treti sorta. Prvotridni kapacity oboru zadna policejni kartoteka nema. A prece jsou jejich jmena nekde obsazena a dokonce archivovana. Ptate se kde? V tridnich knihach. Uz ve skonich skamnach se pozna, kdo roste pro sibenici."
   A tak v dobe, kdy armada policejnich agentu posetile ohmatava lebecni kosti dvou set triceti videnskych koni a hleda boule, aby zjistila, ktere dva fiakry se to srazily pred zlatnickym kramem, osamoceny amater Cimrman listuje zazloutlymi strankami tridnich knih.
   Protoze pachatelova ruka nevykrojila ve skle jakykoli otvor, ale pravidelnou ctvercovou tabulku, jakou byla zrejme zvykla denne vykrajovat, zajimal se Cimrman jen o sklenare. Na koncesnim urade si vypsal jejich jmena a pak se podival do tridnich knih, jak se sklenari chovali ve skole. Po ctrnacti dnech se mu vyloupli dva podezreli: Josef Zeithammel a Josef Rolny. Pohledme nejprve na rejstrik Josefa Rolneho.
Treti trida
Rijen: Soustavne zapomina hubku.
Prosinec: Pri hodine poctu si kresli ctverecky (sic!), a jeste to drze priznava.
Unor: Umyslne vlakal do tridy opileho popelare.
Duben: Skrtil Wiednera.
Kveten: Skrtil Zelenku.
Ctvrta trida
Zari: Vysmiva se prikladum s dvojcifernymi scitanci.
Listopad: Kousl ucitele do ruky, kdyz jsem jej karal.
Prosinec: Rozbil okno (sklenene), a jeste to drze priznava.
Leden: Zamkl dvere tridy tak, ze nesly odemknout.
Unor: Odemkl dvere tridy tak, ze nesly zamknout.
A jako vzdycky v kvetnu: Skrtil Zelenku.
Co rika tridni kniha o Josefu Zeithammlovi:
Treti trida
Zari: Je zadumcivy.
Rijen: Je zadumcivy.
Unor: Prinesl do skoly benzin.
Brezen: Je zadumcivy.
Duben: Prinesl do skoly sirky.
Kveten: Navadi Kuncovou, aby zitra nechodila do skoly.
   Dalsi stranky tridni knihy jsou bohuzel ohorele.
   Kazdemu je snad zrejme, ze z takovych chlapcu tezko mohli vyrust dobri sklenari. A tak zatimco na policejnim komisarstvi jiz ctvrty den vyslychaji kostelnika Kreuzmanna z chramu sv. Stepana, kladouce mu do omrzeni nesmyslnou otazku, proc osudneho dne zvonil tak hlasite, Cimrman kraci Mozartovou ulici do c. 7, aby usvedcil Zeithammla. Nachazi tam vsak jen jeho zenu, od niz se dovida, ze Zeithammel, pracujici naposledy jako sklenar na stavbe prazskeho Narodniho divadla, je od r. 1881, kdy divadlo vyhorelo, nezvestny. Na posledni pohlednici napsal sve zene slova, kterym nerozumel: "Ten muj proklety konicek. Ale vsak oni si Cesi, jak je nam, brzy nastradaji na nove."
   Jakmile tedy zjistil, ze svedomi Zeithammlovo tizi hrich jiny, sel uz Cimrman najisto. Za Josefem Rolnym. Po nekolika dobre volenych otazkach Rolny zjistil, ze nema cenu zapirat, a drze se priznal.
   Vidensky policejni prezident podal tenkrat Cimrmanovi ruku se slovy: "Nebylo to spatne." A to tehdy, pratele, v kriminalistickych kruzich neco znamenalo. S okamzitou platnosti pak preradil Cimrmana bez ohledu na jeho sluzebni leta z oddeleni Vyvojka do oddeleni Ustalovac.