Cimrman ve starobinci

    V roce 1912 opousti Cimrman sve liptakovske utociste a vydava se na cestu do Traunu u Linze. Toto nevelke mesto vynikalo v Rakousku pouze ve dvou smerech: byla tu nejvetsi tovarna na dynamit a nejvetsi sirotcinec. Cimrman byl vedenim tohoto socialniho ustavu pozadan, aby aplikoval sve proslule pedagogicke zasady na sirotky.
    Nahoda tomu chtela, ze se Cimrman do Traunu nikdy nedostal. Ve vlaku se totiz seznamil s profesorem Sajnerem, ktery se prave vracel z vedecke cesty po Asii, kde studoval problem dlouhovekosti. Staricky profesor pojal k Cimrmanovi od prvni chvile takovou naklonnost, ze mu nevahal sdelit i ty nejintimnejsi zazitky. Kdyz se ujistil, ze mu ostatni cestujici v kupe nevenuji pozornost, nenapadne se k Cimrmanovi naklonil, a temer se dotykaje usty jeho tvare, duverne mu sdelil, ze si ze sve vypravy privazi pravou , v Evrope zatim neznamou asijskou chripku. Cimrman se vyptal na inkubacni dobu a rozhodl se, ze chripku, kterou za devet dni dostane, nepoveze do sirotcince, ale ze ji odstune spolecne s profesorem Sajnerem. A tak se octl v posumavskem mestecku Frymburk, kde Sajner pusobil jako reditel starobince. Dostal se tedy do prostredi, stojiciho na opacnem polu jeho puvodniho pedagogickeho zajmu. Ale zahy zjistil, ze se problematika starobince a sirotcince v mnohem shoduji. Jeho dotaznikova anketa pripravena puvodne pro sirotcince to potvrdila. Ukazalo se napriklad, ze vsichni chovanci ustavu pro prestarle sirotky. Z cetby ze maji nejradeji pohadky, prednost davaji knizkam obrazkovym. Nejoblibenejsim jidlem je krupicova kase, nejoblibenejsi hrou kulicky, v zime koulovani. Nemaji presnou predstavu o tom, cim by chteli v zivote byt.
    Vysledky dotaznikove ankety Cimrmana tak zaujaly, ze se rozhodl venovat teto problematice hloubeji. Ve frymburskem starobinci prednesl cely cyklus prednasek, z nichz ,mnohe vysly tiskem. Z nejuspesnejsich jmenujme prednasku "Domovina" o pestovani tabaku podomacku, prednasku nazvanou " O holi" s podtitulem " Dvanact uderu sebeobrany chromych", dale sestavil publikaci "Pleteme si", coz clovek k staru nejcasteji zamenuje (sadar - sadista, faktura - fraktura, zebrak - Tocnik). Nejnavstivenejsi byla prednaska "Druha miza" a prednaska "Po prechodu", jakesi dopravni desatero v kostce. Ze zdravovednych temat jmenujme praci " Prestavame byt muzem" a na ni navazujici studii " Co s volnym casem".
    Ja bych se rad soustredil na Cimrmanovu stezejni gerontologickou praci, nesouci vymluvny titul "Posledni profese". V ni Cimrman dukladne rozpracoval metodiku zebrani. Tak predevsim vymezil uz sam pojem zebraka. Odmital uznat za zebraky ty, kteri pri vymahani milodaru hraji na nejaky hudebni nastroj nebo zpivaji. Ty preradil jednoznacne mezi vydelecne cinne hudebniky. Pravy zebrak podle Cimrmana ziskava obzivu vylucne tim, ze vzbuzuje litost. Nekteri zebraci maji to stesti, ze je priroda obdarila takovym vzezrenim, ze vzbuzuji litost bez jakehokoli vlastniho pricineni. Ti mene stastni musi k dosazeni uspechu vynalozit jiste usili. Zvlastni kapitolu venoval proto otazce spravneho oblekani. Vyloucil zejmena drahe kozesiny, jako jsou napr. norek, stribrna liska, perzian apod. Odmital i elegantni obleky, sportovni (motoristicke, golfove, tenisove atd.). Mimoradnou dulezitost prikladal Cimrman zebrakove chuzi. Zavedl proto kursy sourani. Pokud jde o celkove chovani, Cimrman klade duraz na takt, i kdyz jisty stupen drzosti pripousti - jinak by se zebrak tezko prosadil. Ale zaroven varuje: pri zebrani zasadne nevyhrozujeme. To bychom se jiz dotykali tenke hranice, kde konci zebrani a zacina loupez.
    K ucinnemu vyvolani litosti patri podle Cimmana i slovni projev. Kazdy zebrak by mel znat dva tri dojemne pribehy, ktere by mohl o sobe vypravet.
    Nekolik takovych pribehu Cimrman pro potreby zebraku napsal. Poslechnete si tri nejslavnejsi.
Hrabe lidumil
    Byl jsem hrabe a vlastnil jsem velike panstvi. Ale chudoba mych poddanych me tak dojimala, ze jsem jim chodil pomahat robotovat na svych polich. Tim jsem zanedbal sve vrchnostenske povinnosti. Brzy jsem se topil v dluzich a soused, take feudal, skoupil smenky a privedl me na buben. Vic nez krejcar mi nedavejte, nechci se vratit mezi tu bohatou pakaz.
Umelkyne
    Milostpane, kdyz se na me dnes divate, jiste byste nerekl, ze jsem byval umelkyne. Jmenuji se Hermina Froditova a vystupoval jsem pod umeleckym jmenem Herma Frodit. Cely zivot jsem se nemohl rozhodnout, mam-li se ozenit ci vdat. S lety ubyvalo napadniku i napadnic, umelecky se mi take prestalo darit, az jsem skoncil v panoptiku jako stara vodni panna.
Prenosene dite (Ernest Hemingway povidku oznacil za nejsmutnejsi pribeh svetove literatury.)
   Jsem prenosene dite, milostpani. Kdyz jsem se narodil, bylo mi dvanact let. Od prsu me matka nemohla odtrhnout, mel jsem jiz druhe zuby. Do prvni tridy me prijali, az kdyz me matka oholila. V sedesati jsem sel poprve do tanecnich, v sedmdesati do uceni. Za prvni vydelane penize jsem si koupil treti zuby a zebrackou hul. Krejcarkem nepohrdnu, rad bych si koupil urnu, nez je zdrazej.