Mobilní telefon je bezesporu výtečná věc. Šetří především čas, v mnoha případech ale i nervy. Jeho stinnou stránkou je, že v mnoha případech také nervové vypětí navozuje, a to zpravidla tehdy, selže-li lidský faktor. A ten, jak známo, čas od času selže. Když telefon zazvoní v kavárně, kde si většina hostí, schována za výtiskem oblíbeného deníku, vychutnává klidnou atmosféru deštivého dopoledne, je to jen nepříjemné vytržení. Volaný zpravidla sklidí nevlídné pohledy ostatních, jejichž výrazy často hraničí i se soucitem, co je to za chudáka, který musí být stále na příjmu. Jsou ale místa, kde namísto drobného vyrušení přichází trapas a jsou dokonce místa, kde mobilní telefon nechává zapnutý skutečně jen hulvát. Zastavme se napřed u těch prvních případů. Jsou jimi právě místa veřejného stravování, restaurace, kavárny, cukrárny. Zvláště nevhodné je zazvonění při pracovním obědě s obchodním partnerem. Pokud tedy nějaký nutný telefon očekáváte a mobil zkrátka vypnout nemůžete, je vhodné se za případné zazvonění své společnosti předem omluvit. Vaši spolustolující podobnou situaci jistě znají, a tak vaši situaci pochopí. A vy budete v jejich očích vypadat nejen jako slušně vychovaný muž či slušně vychovaná žena, ale zároveň jako někdo, kdo přes značné pracovní vytížení není otrokem své práce. Vizitka více než dobrá, co říkáte? Jinou kapitolou jsou pracovní porady v práci. Nejlepší je s sebou přístroj na poradu vůbec nebrat, potřebujete se přeci soustředit na něco jiného. Pokud ovšem očekáváte neodkladný hovor a přístroj s sebou mít musíte, sedněte si alespoň blízko dveří, tak, abyste po zazvonění mohl místnost co nejrychleji opustit. Je velmi trapné pohlížet na kolegu, který v lehkém předklonu, ne nepodobném člověku stiženému náhlou žaludeční nevolností, opouští místnost a přitom do telefonu vykřikuje „To jsem strašně rád, že voláte!" Decentní odchod z místnosti, rychlé vyřízení telefonátu a příchod zpět se strohou omluvou, to je nejlepší způsob, jak ze sebe neudělat nevychovance a přitom nepromarnit důležitý telefonát. V jiné pozici se ovšem ocitáte tehdy, jste-li šéf. Pak máte u stolu zpravidla své místo a těžko můžete zabrat rohovou židli u dveří. Ve vašem případě se vyplatí stejný postup, jako v restauraci, totiž dopředu se svým podřízeným omluvit, že vás možná přeruší neodkladný hovor. Zůstanete v jejich očích slušným člověkem, zatímco kdybyste bez varování odepnul telefon od opasku a začal vprostřed věty telefonovat, vysloužíte si jen jejich potutelné úsměvy. Zatím jsme se věnovali situacím, kdy je lepší netelefonovat, ale pokud musíte, můžete. Přejděme nyní k těm, kde je telefonování nežádoucí. Neslušné, a to je ještě slabé slovo, bude vaše telefonování na svatbách, křtinách a pohřbech (pokud nejste podnikatel a živitel celého příbuzenstva, které vám zazvonění rádo odpustí) a při kulturních akcích. Zazvonění, které vyruší Hamleta z jeho monologu může nejen zcela rozhodit vašeho oblíbeného herce, ale zcela jistě si proti sobě poštvete své okolí. Podobné útoky můžete očekávat i v kinech, na seminářích, přednáškách a podobně. A poslední připomenutí – to, že netelefonujeme na letištích, u benzínových pump a v nemocnicích se jistě rozumí samo sebou.