Úterý 23. dubna 1996
Největší událost lidských dějin
Dnes v úterý 23. dubna 1996, v den nedožitých dvanáctých narozenin teď už definitivně neviditelného psa Gordona, byl na webovou síť umístěn deník Neviditelný pes, což je událost kvalifikovaná některými odborníky (mnou) jako nejvýznamnější v lidských dějinách. Zasloužil se o ni Tom Vild, který mi včera nainstaloval na počítači udělátka nezbytná k provozu deníku a vysvětlil mi jejich funkci laskavým způsobem, jakým učíme dementy šněrovat si tkaničky. Pes Bart byl vykázán za dveře a žena Michaela opatrovala nemocnou tetu, tudíž aktu tvoření nic nebránilo. Spojení navázáno, Neviditlený pes byl nacucnut síťově, nikoli jako až dosud lokálně. Pak přišla žena Michaela, pravila přísně: "Ty jseš na síti?", což znamená, že se mám odebrat kamkoli jinam, a ne být na síti, a pak Tomovi sdělila, že Bart mu pojídá boty. To aby si nemyslel, že si může vyskakovat.
Večer jsem vezl Toma autem ze Smíchova do Tróje. To chce hodně benzínu, takže jsme to vzali k pumpě na Zlíchov, tam se nesmí otočit, v Chuchli se Tom ptal, jestli si vážně myslím, že jedeme do Tróje. Ale jeli jsme a načerpavše benzínu, ba i dojeli, přes Braník, Pankrác a několik dalších přilehlých obcí. Haleluja!
Cirkus bude
Tak jsme se dočkali, parlament v pondělí usoudil, že bude lépe zasedati než nezasedati, ačkoli jednomu každému z jeho členů je jasno, že nezasedati je lépe, než zasedati. Nicméně obecenstvo si žádá žonglérů a klaunů a skokanů, jakož i tygrů, slonů a oslů a nechat manéž prázdnou je neúnosné. Oni by tam skrzevá volby mohli nalézt uličníci, metali by tam sami kozelce a házeli po sobě pilinami a možná, že by ještě strhli šapitó. O uličníky nebyla u nás nikdy nouze a před volbami se jimi po ulicích jen hemží.
Člověk až ztrácí přehled, kdo je uličník a kdo ne. Po Praze se prodávají takové srandovní klobouky, cylindry s šaškovskými rolničkami a lidi s nimi běhají po ulici a domorodec si bezděky říká, co je to za lidi? Nepřijeli Zemanbusem? Pak zahlédne na fotce pana Rumla v něžném objetí s velbloudem a říká si - on se rozvádí?
Nicméně nejpozoruhodnější výkon pod kupolí opřece jen podává ODA. Už dlouho se pokouším si formulovat ten stav, kdy je někdo zároveň ve vládě a zároveň v opozici. Vymyslela ho Chytrá horákyně, to je jisté. Pro politickou praxi by však bylo záhodno označit tento postoj přesným jménem. Odiotismus je slovo příliš urážlivé, kalvodismus laciné... Nevím si s tím rady. Možná, že budoucnost věc dořeší. Inspirace se toulá zadními uličkami. Třeba v nich načapám pana Kalvodu taky v objetí s nějakým zvířetem, inspirativnějším než je zrovna dromedár. Bude to býk? Nebo svině? Nebo ombudsman? Uvidíme!
Je to dobrý! Pojedeme do Egypta
Je to dobrý, uklidnil pan Vošalík ze Zamini lidi, co se chystají do Egypta. Oni tam nevraždějí turisty. To, že tam zabili těch osmnáct Řeků, to bylo v pořádku. Oni si mládenci, co zalezli do pangejtu u silnice k pyramidám a odtud těch 18 lidí zastřelili, nevěděli, že střílejí na Řeky a mysleli, že to jsou Židi, chápete. Všechno je tedy v pořádku. Jenom nám pan Vošalík neřekl, jako to český turista má zařídit, aby nebyl k záměně za Žida a pokud je Žid, aby to na něm v Egyptě nepoznali. Pan Vošalík by měl distribuovat nějakou tu brožurku, co tu byly k mání za Protektorátu. Nebo v Arijském boji taky se hodně psalo o tom, jak poznat Židáka a jak se zachovat, když se Židák rozvaluje v tramvaji. Takový Řek to má blbý. On jako Židák vypadá a mohl by dostat přes hubu i v pražském metru. Co tedy poradit českému turistovi? Pokud má černé kudrnaté vlasy, tak narovnat a odbarvit. Pejzy oholit. Skobovitý raťafák nechat opižlat od dr. Středy. A na klopu připnout kříž, lépe pak půlměsíc s hvězdou. Pak teprve bude všechno dobrý a cestu do Egypta vám doporučí pan Vošalík i Neviditelný pes.