Mimochodem, péče o žaludky a hrdla návštěvníků patří mnoho let ke slabinám brněnského výstaviště, a to až nepochopitelným. Špičkové restaurace na Invexu prakticky neexistují, Expo Snacky jsou skutečně určeny k rychlému nasycení (nikoli posezení, méně formálnímu jednání atd.), a bufáče na volných plochách jsou naprosto nedůstojné takové akce, jakou je Invex. Kladl jsem dotaz "kde na Invexu obědváš?" řadě vystavovatelů a odpověď obvykle zněla "nikde - není pořádně kde, do VIP klubu nechodím, přežiju to o brambůrkách a tyčinkách". Přitom je jasné, že přídavné služby, mezi něž patří stravování v první řadě, jsou obrovskou možností příjmů pro pořadatele - vynásobte si 20 000 denních návštěvníků dvěma stokorunami za kvalitní stravování, a jste na dvaceti mil. Kč příjmu za Invex.
Srovnejme s Hannoverem. Všechno je o třídu výš - tam mají pouliční stánky, tady taky; zatímco v Brně je k mání sortiment typu "stánek na fotbalovém hřišti, okresní přebor IIIc. třídy", nabízejí tyto stánky na CeBITu v podstatě restaurační sortiment, o úpravnosti, hygieně a úslužnosti prodavačů ani nemluvě. Poblíž každého pavilonu na CeBITu je pak restaurace, které se na brněnském výstavišti možná vyrovná jediná v celém areálu - ale jít patnáct minut přes celý areál s tím, že může být i plno, to většinu vystavovatelů odradí. No a to, co na Invexu naprosto chybí, je velkolepá nalévárna typu pověstné "Lví haly" v Hannoveru, kde se jednak pořádají firemní mejdany (vejde se tam i deset firem současně), kde lidé skončí po uzavření stánků a kde okamžitě podlehnou stádnímu pudu a jmou se juchat a nalévat taky. V Brně návštěvníci i vystavovatelé v šest hodin prchnou už proto, že se z ampliónů začnou ozývat výzvy téměř k evakuaci výstaviště a v pavilónech se začnou s výhružnými pohledy pohybovat lidé ze strážní služby.
A posledním problémem jsou samozřejmě ceny, takže zase zpátky do Hannoveru. Ceny na výstavišti jsou samozřejmě vyšší než v řadové restauraci u hlavního nádraží, ale ne více než o 20% - což je přesně ta hladina, která nikoho nenaštve ani neodradí a která umožní majiteli výstaviště z těchto služeb dobře profitovat. Bohužel, brněnské ceny jsou oproti místnímu, neveletržnímu průměru dvoj- až trojnásobně vyšší, což je přesně jedna z úplně zbytečných drobností, která vytváří negativní obraz akce. Na CeBITu si vždycky během dne dám tak dvakrát Bockwurst nebo Bratwurst, protože tak na dálku voní, že se nedá odolat; na večeři skončím v Löwenbrau, protože té se odolat nedá taky - nechám Němcům padesát marek, oni jsou spokojení a já taky. Na Invexu přežívám o tyčinkách a po šesté hodině s křečemi v žaludku prchnu do některé z městských restaurací. Láska prochází žaludkem, i k Invexu.
No, zatím to moc nebylo o veletrhu. Zlepšenou návštěvnost vnímali vystavovatelé rozdílně - ti, kteří dělají "retail" či "konzum", neboli zboží zaměřené na "koncáky", jak zní dnešní hantýrka, si docela mnuli ruce: měli nabito a hovořili o velkém zájmu návštěvníků. Z nich ve středu skutečně převládala školní mládež, na kterou se zase poměrně nevrle dívali velcí distributoři. Dilemma "co se sběrači prospektů" ještě není vyřešeno a ani jinak vyřešit než radikálním zásahem vyřešit nelze. Jednou z možností je rozdělit akci na dvě, se dvojími vstupenkami - což se už jednou, při prvním ročníku Come In Future (nepletu-li se) realizovalo, a zase se to firmám nelíbilo. Zde se musím BVV zastat, protože jsem byl mnohokrát svědkem toho, jak mají vystavovatelé na organizátora naprosto protichůdné požadavky, a při jejich nesplnění vyhrožují hned málem neúčastí - jedni říkají, že vstupné má být pětistovka a že si pak nebudou dělat dvoupatrové stánky (druhé patro = únik před školní mládeží), druzí zase, že má být veletrh zadarmo a pro každého, jinak tam nepřijdou jejich zákazníci.
Mimochodem, vstup na veletrh je snadný jako vždycky. Dnes jsem si doma zapomněl vystavovatelský průkaz, a během dne jsem musel dvakrát opustit výstaviště a pak se do něj vrátit. Provedl jsem to pokaždé jiným vchodem, a vždycky k tomu stačila vizáž V.I.P. osoby (oblek, kožený kufřík, rychlá chůze nesmírně zaměstnaného člověka a zachmuřený pohled za obzor) a rychlé mávnutí libovolnou průkazkou, kterou jsem vytáhl z náprsní tašky. Paní a dva strejdové u vchodu mně pokaždé jen laskavě propustili; ale možná je to výjimka, třeba se podobám nějakému ministrovi nebo tak.
Třetí den Invexu byl zakončen Pověstným večírkem Computer Pressu, který se konal v neméně legendární Chaloupce Bolka Polívky za asistence televizního štábu (přesněji, štáb tam nebyl kvůli nám, ale právě kvůli Polívkovi). Dostavila se plejáda známých osobností, přičemž vytrvalost do časných ranních hodin prokázal zejména Autodesk a AutoCont; slušně se držel i Microsoft, který byl přítomen v prakticky kompletní sestavě. A to je hlavní důvod, proč mé drby z třetího dne veletrhu přichází na internetové stránky s dvanáctihodinovým zpožděním.
