Kdo a jak řídí Internet?

Po přečtení předchozího odstavce by se mohlo zdát, že Internet je naprostou anarchií, ve které si každý může dělat co chce, také to dělá, a také to podle toho dopadá. Není to ale pravda, Internet není anarchií - ve skutečnosti je Internet docela efektivně a úspěšně řízen. Pojďme si tedy vysvětlit, jak a kým.

Začněme nejprve trochu obecněji, o možnostech řízení (či spíše managementu, jak se dnes s oblibou říká). Má-li někdo za úkol řídit určitý složitější celek, má dvě krajní možnosti jak se svého úkolu zhostit (a mezi nimi celou širokou škálu kombinací obou krajních variant). Jednou krajní možností je ponechat si veškeré pravomoci a rozhodovat úplně o všem, neboli provádět "úzce centralizovaný" management. Druhou krajní možností je vybudovat celý řízený systém tak, aby se v maximální možné míře dokázal řídit sám, a centrálně pak řešit jen nezbytné minimum zbývajících otázek, na které nemohlo být předem pamatováno.

Výhodou první varianty je principiální možnost maximální efektivnosti: mám-li všechno v rukou, mohu usilovat o optimální řešení celého procesu řízení (i když praktický výsledek bývá často poněkud ne-optimální). Na systém, který je takto řízen, přitom není nutné klást žádné specifické požadavky pokud jde o "inteligenci" jeho jednotlivých komponent. Nevýhodou je malá škálovatelnost tohoto centralizovaného přístupu. Ta je naopak výhodou druhé krajní možnosti, neboli plně decentralizovaného řízení s maximální možnou "samokoordinací", které je použitelné i pro velmi velké celky. Tyto celky s tím však musí dopředu počítat, musí být podle toho navrženy, a musí mít v sobě zabudovány potřebné samokoordinační mechanismy.

Internet je úspěšným příkladem druhé z uvedených možností - díky své technické koncepci byl od začátku budován tak, aby co největší část koordinačního efektu bylo dosaženo automaticky (zejména dodržováním standardů), aby maximum rozhodování mohlo probíhat na lokální úrovni pouze mezi přímo zainteresovanými stranami (vhodnou decentralizací a distribuováním pravomocí a odpovědnosti), a aby na centrální, celo-Internetovou úroveň zbývalo jen nezbytné minimum činností, které skutečně není možné či únosné decentralizovat. Subjekty, které řeší toto nezbytné centrální minimum, navíc mohou být nezávislé na sobě a úzce specializované na určitou konkrétní problematiku. Z historických důvodů jsou to vesměs instituce, které se těchto úkolů dobrovolně podujaly, nebo byly specificky a účelově vytvořeny jinými subjekty, které se za danou problematiku cítily odpovědné - tedy spíše na principu dobrovolnosti a konsensu, než na principu formálního oficiálního zmocnění.