Na Kreibichove hudebni skole


   K cinnosti na hudebni skole dostal se Cimrman diky svemu prechodnemu zamestnani v inzertni kancelari Neumann und Altmann - slo mimochodem o jeho nejkratsi zamestnanecky pomer vubec: trval presne 40 minut. Cimrman nastoupil do inzertni kancelare rano po velikonocnich svatcich. Obesel sve nove kolegy a s kazdym se srdecne privital. Kdyz mu sef vysvetlil, jak se tridi dopisy do inzertnich rubrik, otevrel Cimrman prvni obalku. Po precteni textu jeho zamestnanecky pomer u fy Neumann und Altmann skoncil. Podany inzerat hledal totiz zkuseneho hudebniho pedagoga, ktery by vedl vyhlasenou Kreibichovu hudebni skolu pote, co prof. Leo Kreibich zemrel. Cimrman obesel sve byvale kolegy a s kazdym se srdecne rozloucil.
   Pocatecni neduveru, s niz ho pani Kreibichova prijala, Cimrman zahy rozptylil. Prosel vsemi ucebnami a presvedcil ji, ze neni nastroje, na ktery by nedovedl zahrat. A kdyz ji behem rozhovoru promazal zaluzie, spravil mlynek na kavu, profoukl okarinu a natrel dvere, poznala, ze ma pred sebou cloveka, ktereho hledala.
   Cimrman se projevil nejen jako znamenity pedagog, ale i jako setrny hospodar. Mel napriklad staj s valstnim chovem smyccovych zini. Sam si i pestoval houslove struny. Jendou z prvnich investic bylo zakoupeni ctyr ovci: g-ovce z Bavor, rumunske d-ovce, a-ovce karpatskeho chovu a stihle gazeli e-ovce z Turcianskeho Sv. Martina.
   Mezi majitelkou hudebniho ustavu a jejim zamestnancem vyvinulo se casem nezne pouto. Pani Roza byla Cimrmanovi inspiraci k milostnym pisnim, ktere se svym pojetim odlisuji od veskere tvorby tohoto druhu pred Cimrmanem i po nem. Zatimco tradicni milostna pisen milovanou bytost chvali, Cimrmanovy milostne pisne milenku kritizuji.
   "Pochvalit nekoho neni zadny kumst," pise Cimrman. "Horsi je, mame-li k partnerovi kriticke vyhrady. To uz malokdo dokaze povedet tak, aby se milovana bytost nezhroutila. A zde je prave prilezitost pro umelce."
   Milostne pisne urcene pro pani Rozu nazval Cimrman (snad pod vlivem sveho oblibeneho autora Jindrich Simona Baara) pekne znejicim titulem "Pro vdovicku".
Uvedme aspon ty nejzdarilejsi:

DVOJICE
Dve paze bile,
jak je to mile.
Dve oci modre,
i to je dobre.
Ani dve usi
krasu nerusi.
Tvych nader parek
milenci darek.
Dve tve brady to je jine,
lepe kdyz se nepari.
Kdyz se brada k brade vine,
pak se lasce nedari.

KRASA BEZ ZAVOJE
Kdyz jde ma mila po ulici,
at rano je ci poledne,
k oknum se hrnou najemnici,
kazdy se za ni ohledne.
Muzi si mlsne krouti vousy,
volaji v duchu "Hahou!"
V predstave vilne ruce mnou si,
tuhle tak videt nahou!
Kdyby jen vedeli, jaka jsi kostnata,
hned by nam prestali busiti na vrata.

VZACNY KAMEN
Proc mas, mila, na svem licku
ochlupenou bradavicku?
Je to tva piha na krase.
Ze odstraniti neda se?
Dam ti k svatku vzacny kamen,
s vyrustkem hned bude amen.
Licko tve bude bezvadne,
bradavka zcerna a odpadne.
Jak ty jsi, jak ty jsi
ucinny, lapisi!

   Povezme si nyni o Cimrmanove hudebne pedagogickem pusobeni na Kreibichove skole ve Vidni. Cimrman si tu vypracoval radu cennych pedagogickych zasad. Prvni zasadou prakticke organizace vyuky bylo u Cimrmana tzv. prekryvani hodin. Kazdy zak byl povinen dostavit se na lekci pul hodiny predem. To melo svuj vyznam.
   "Umoznuje tim zakum, aby si pred hodinou odpocali. Nemeli by ovsem vyslovene zahalet. U mne se nejaka ta prace vzdy najde: umyji nadobi, utrou prach, prinesou uhli, vynesou popel, vycisti boty a ocisti kontakty Van der Postova generatoru."
    Uvedena zasada mela take vliv na to, v kterou denni dobu zakovi hodinu pridelit. Podle Cimrmana bylo by jiste chybou zvat zaka zrucneho v myti nadobi jindy nez po obede, A tak zaci topici chodili brzy rano, po nich uteraci prachu a k veceru popelari. Cistici kontaktu Van der Postova generatoru mohli prijit kdykoli, a byli tedy pohyblivou slozkou rozvrhu.
   Dale si Cimrman ve sve skole jasne odpovedel na otazku, zda pouzivat telesnych trestu. Pokuseni vztahnout na zaku ruku je, jak znamo , nejvetsi pri hodinach houslove hry, kdy uciteli ztezuje sebeovladani smycec. Cimrman spocital, kolik bylo zlomeno smyccu ve zname Tittelbachove hudebni skole za jediny rok: 67 houslovych a 4 kontrabasove. A tak Cimrman k ucitelum hudby vola: "Kolegove, smycec neni bici nastroj!"
   Sam tuto zasadu dusledne dodrzuje a v prvnim roce vyuky jeho zaci nedostanou smycec vubec do ruky. Malokdo vi, ze tuto zasadu velice ocenil Cimrmanuv pritel, senzitivni Petr Iljic Cajkovsky, a ze venoval pri sve prvni navsteve Vidne zakum druheho rocniku treti vetu sve slavne 4. symfonie f-moll, ktera je temer cela psana v pizzicatu.
   Teprve ve druhem roce vyuky, kdy zak uz hru ovlada natolik, ze ho neni treba bit, odemyka Cimrman slavnostne trezor a vydava zakum smycce.
   Cimrmanovi bylo casto vytykano, ze se pri vyucovacich hodinach venoval jine praci, jako jsou zkousky ruznych motoru, kovarske prace, prace s cirkularni pilou a podobne. Vidensky cimrmanolog profesor Fiedler z toho vysoudil, ze Cimrman je objevitelem tzv. konkretni hudby. Uvadi dokonce i jednu rozkosnou podrobnost: k polkam pry spoustel Cimrman motor dvoutaktni, kdezto k tangu startoval ctyrtakt.
   Ale duvod, proc se tak Cimrman pri hodinach choval, byl jiny. I to byla totiz soucast jeho pedagogickeho systemu. Cimrman tak pripravoval sve zaky na ucinkovani ve velkych hudebnich telesech, kde se hudebnik sam neslysi. Jeho odchovanci take ziskali znacny vehlas. Za zminku stoji prihoda, kterou jsem nasel v nedavno vyslych vzpominkach dirigenta Drazdanske filharmonie Oscara Umlaufa.
   "Studovali jsme Beethovenovu Symfonii c. 2, D dur. Pozoroval jsem, ze se mi jeden fletnista s orchestrem rozchazi. S udivem jsem zjistil, ze hraje jinou skladbu. Shodou okolnosti se mu na pult pripletla - sice take Symfonie c. 2, D dur, jenze od Johannesa Brahmse. Pozoruhodne bylo, ze ji hral naprosto presne , aniz ho orchestr sebemene rusil. Skoncili jsme prvni vetu - Beethovenova je ponekud kratsi. Fletnista dohral svuj part az za hodnou chvili. Vsichni nechapave poslouchali a cekali, co tomu reknu. Nerkl jsem nic. Pouze jsem fletnistovi podal spravny part. Byl to typicky predstavitel Cimrmanovy Zirkularschule."

Ilustrace


© Copyright - text: Ladislav Smoljak a Zdenek Sverak