Jakub Mácha:
Elektronická pošta je zřejmě nejpoužívanější službou na Internetu. Na rozdíl od webu ale není možné používat ji bez přípony, je totiž nutné ji nějak nakonfigurovat. I samotný systém posílání zpráv je trochu komplikovanější. V tomto článku vám dáme letmo nahlédnout, co je na pozadí.
Po celém Internetu jsou rozsety poštovní servery (anglicky message transfer agent). Právě tam jsou ukládány všechny zprávy. Dalo by se to přirovnat k tomu, že po celém světě jsou poštovní úřady, mezi kterými se převážejí dopisy. Ke komunikaci mezi poštovními servery slouží protokol SMTP (simple mail transfer protocol). Jak již název napovídá, jedná se o celkem starý a poměrně jednoduchý protokol. Jeho úkolem je spojit se s dalším serverem a poslat mu příslušné dopisy a pak od něho přijmout jiné. O to, že poštovní server pošle dopis správným směrem, se starají směrovací protokoly. Problematika směrování je ale daleko hlubší a určitě by stačila na samostatný článek.
Pošťák zvoní dvakrát
Takže máme vyřešen problém přenosu dopisů do cílové pošty. Co zbývá? Dopisy se musí nějak dostat až na obrazovku adresáta. V běžném světě to dělá člověk jménem pošťák, v Internetu to je
poštovní klient (neboli
user agent). Klient tedy řeší komunikaci mezi adresátem a jeho poštovním serverem, kde jsou uloženy příchozí dopisy. Dnes každý poskytovatel Internetu nabízí
poštovní schránku (mail-box). To znamená, že pronajímá prostor na svém poštovním serveru, kde se ukládají dopisy určené pro zákazníka; zákazník si pak poštu stáhne k sobě domů a přečte si ji. K tomu se používají protokoly
POP (
post office protocol) nebo
IMAP (
internet message access protocol). V drtivé většině případů se ale používá POP. V poštovním klientovi se nastaví tzv.
POP-server (poštovní server, kde je uložená pošta, „server pro příchozí poštu“ atd.), dále uživatelské jméno a heslo. Klient se pak připojí k serveru, prokáže se jménem a heslem a stáhne došlé dopisy. Protokol IMAP je daleko složitější, ale také toho umožňuje víc – například je možné procházet dopisy na poštovním serveru jako v adresářích.
Na druhou stranu posílat dopisy je daleko jednodušší. K tomu se používá protokol SMTP (send mail transfer protocol). Proto se v poštovních klientech musí vyplnit položka server SMTP (server pro odchozí poštu). K tomuto není potřeba žádné heslo, proto lze zcela jednoduše psát dopisy pod cizím jménem (viz rámeček). Mnoho počítačů na Internetu slouží zároveň jako server SMTP a když třeba omylem (zkusmo nikoliv, protože je to trochu neslušné) napíšete do této položky adresu nějakého webového serveru, sami uvidíte, jestli to bude fungovat či nikoliv.
Papír a obálka
Vyřešili jsme tedy problém předávání zpráv. Samotný dopis se skládá z hlavičky a těla. V hlavičce jsou na jednotlivých řádcích uvedeny položky v tvaru
položka: popis. Z hlavičky lze získat celkem dost informací o příchozím dopise. Například lze zjistit cestu, kterou ke mně dopis putoval (položka
Received). Takto se někdy dají odhalit podvržené dopisy. Za hlavičkou následuje jeden volný řádek a pak už vlastní sdělení dopisu.
Protože samotná hlavička nestačila plně specifikovat obsah a formu dopisu, bylo nutné vymyslet něco robustnějšího – MIME (multipurpose internet mail extension). S pomocí MIME se v dopisech mohou objevit soubory HTML, obrázky nebo i zvuky. Připomínám, že standard MIME se uplatnil i mimo elektronickou poštu, například na webu.
Mail na webu
Nový způsob práce s elektronickou poštou je v okně vašeho prohlížeče. Existují speciální poštovní servery, které jsou vybaveny webovým rozhraním. Pak si lze dopisy přečíst v prohlížeči a třeba na ně přímo odpovědět. Nevýhoda je, že pracovat se schránkou můžete pouze ve chvílích, kdy jste připojeni k Internetu. U nás se dá získat schránka na webu na
http://www.email.cz nebo na
http://www.post.cz. Hlavní výhodou obou systémů je, že jsou zadarmo. Platit se u nich ale musí za přístup pomocí POP, což je komunikace se schránkou pomocí poštovního klienta.
Co můžete najít v hlavičce
| Hlavička | Význam |
| From: | Odesílatel |
| Date: | Datum odeslání |
| Reply-To: | Odpověď zaslat na |
| To: | Adresát |
| Cc: | Na vědomí |
| Bcc: | Na vědomí (slepá kopie - tato hlavička se před odesláním zruší) |
| Message-Id: | Identifikace zprávy |
| In-Reply-To: | Odpověď na |
| Keywords: | Klíčová slova charakterizující obsah |
| References: | Další odkazy |
| Subject: | Věc (krátká charakteristika obsahu zprávy) |
| Comments: | Komentář |
| Encrypted: | Šifrováno |
| X- | Uživatelsky definovaná hlavička (uživatelem se rozumí autor software), například X-Mailer určuje poštovního klienta. |
| Resent- | Při automatickém předávaní (forward) zprávy se před původní hlavičky vloží řetězec Resent- (Resent-From nebo Resent-Cc) |
Zdroj: Computer
