Martin Cígler, šéf a majitel zřejmě nejúspěšnější domácí firmy prodávající účetnictví, vyjádřil důležitou (a podle mého názoru dosud "nepublikovanou") myšlenku: "Velcí si mohou dovolit Invex ignorovat, střední ještě ne a malí na něj občas nemají". Je to pravda, protože giganti mají prostředky na využití jakéhokoli marketingového kanálu, k oslovení kohokoli v této zemi (od televize až po vlastní roadshow) a zvolí pouze ty, které se jim zdají nejefektivnější, tj. které jim nabízejí nejvíc muziky za nejméně peněz. Střední firma si už toto dovolit nemůže. Martin Cígler se dále vyjádřil, že jejich firmě se účast na Invexu vyplatila a je z tohoto pohledu spokojen - získal v prvních dvou dnech tolik překvapivých kontaktů s dodavateli, že to zřejmě vyváží investice do výstavy.
Ovšem pozor - jde o kontakty s dodavateli, tj. s kontakty "uvnitř branže", a velice podobné výsledky mně potvrdila řada dalších vystavovatelů. Může se Invex stát především resellerským veletrhem, jako je třeba taiwanský Computex nebo třeba Fall Internet World? Jistě může a dokonce v tom může najít své "druhé mládí". Má to ale maličký zádrhel - v tomto případě zcela mizí efektní, drahé a velké stánky (což organizátorovi nevadí), ale také i velké objednané plochy (což organizátorovi vadí). Typickým příkladem resellerského veletrhu, který zřejmě řada z vás už navštívila, je americký nebo taiwanský "sub-pavilon" na CeBITu. A jak vypadá? Stánek 3x2 metry sestávající jen z pultíku, na něm dva počítače, před ním dva špičkoví manažeři - a vedle restaurace pro jednání, tu ale oni neplatí. Plocha je malá, i když poměrně drahá - takto nějak může vypadat model části Invexu určené pro podnikatelské kontakty (a kontrakty), ku spokojenosti všem.
Už jsem vícekrát psal, že Invex hyzdí několik věcí úplně zbytečně, a jednou z nich je bohužel i soutěž o Křišťálový disk. Obsáhlý článek k tomu napsal ředitel firmy Alcor - Moravské přístroje, pan Roman Cagaš - firmy, která si mimochodem kdysi sama jeden disk odnesla. Článek, který je samozřejmě subjektivním pohledem autora je v plném znění zde, doporučuji ke čtení.
Smutné na tom je, že pro úděsná pravidla soutěže mnohdy zaniká to dobré - že skutečně bývají na piedestal popularity vyzdviženy velice dobré a zajímavé produkty. Hlavním problémem je už samotná formulace, že jde o "Nejlepší produkt" veletrhu. Žádný produkt není nejlepší, ba ani nejhorší, a pokud má někdo kouska studu v srdci, nemohl by nikdy přijít s lístečkem před porotu a říci "myslím si, že tento produkt je v té kategorii nejlepší na veletrhu". Protože tím jako kdyby řekl "vůbec se, milí návštěvníci, nemusíte obtěžovat se ani podívat na žádný jiný produkt v oné kategorii, protože tento je zkrátka a dobře nejlepší".
O akci Křišťálový disk se velice často říká, že hodnotící (redaktoři odborných časopisů) jsou podplaceni inzercí; toto se v počítačových kruzích považuje skoro za bernou minci, a soutěži - ale hlavně jejím vyhlašovatelům! - to škodí ještě více. Nemohu to potvrdit, nemaje k některým osobním zkušenostem dostatek svědků, a dokonce si myslím, že to ve většině případů vypadá zcela jinak - a to tak, jak mně to nezávisle na sobě popsali už dva marketingoví manažeři významných počítačových firem. Příhoda zní: po Invexu přijde za firmou hlasující novinář a praví jejímu řediteli: "Víš, Pepo, já jsem pro váš produkt hlasoval, protože, samozřejmě, je nejlepší. Ale proti jich bylo víc.". Dojatý šéf vece: "To chápu; ale aspoň že ty víš, co je nejlepší a nedal jsi se zviklat" (a už si v duchu chystá přerozdělování inzertního balíku na příští rok). Záhy mu ale volá druhý hlasující novinář: "Tak mě hrozně mrzí, pane XY, že jste ten disk nedostali. Já jsem vás samozřejmě prosazoval, ale to víte, ti xxx, ti se spřáhli - no, znáte to". A tak historie pokračuje, až se k dotyčnému manažerovi postupně takto prosloví všichni. Konec příběhu i dvou dnešních dovětků.
