TÉMA MĚSĺCE na Seznam - kódování diakritiky - napište redakci zpět na český Internet | testy poskytovatelů | ceny za připojení | přehled poskytovatelů přípojná místa | téma měsíce

Rozvoj Internetu u nás je pochopitelně věc vítaná a žádoucí, ale občas s sebou přináší i věci nepříjemné. Jedním z nich je i problém peeringu, který se objevil ve chvíli, kdy se na našem trhu s připojením kromě tradičních dvou hráčů začaly objevovat další firmy. V našem tématu týdne se dozvíte nejen co to peering znamená, ale také aktuální zprávy z této oblasti a kometář současné situace i pravděpodobného vývoje.

Kdybyste ještě před rokem řekli slůvko peering, drtivá většina tehdejších českých uživatelů Internetu by asi zůstala stát s otevřenými ústy, v horším případě by v souladu s rozšířeným nešvarem na našich tuzemských tocích předstírala, že to samozřejmě zná. Ať tak či onak, nevěděli by, co je to zač a možná byste se setkali i s otázkou, jestli je to nějaký zvláštní druh pudingu. Už na počátku roku se však pohnuly ledy a v dnešních dnech je situace taková, že poměr znalých a neznalých je přesně opačný – otázka peeringu je dnes opravdu velmi módní a hýbe českým Internetem. Mluví se o něm v elektronických konferencích, v síťových Newsech, píše se o něm v odborných časopisech a když to takhle půjde dál, časem se určitě objeví i v reportáži TV Nova.

Jak říkám, „nepoučení" uživatelé českého Internetu jsou v jasné menšině, ale přesto si dovolím ve stručnosti vysvětlit, oč jde. Ne že bych podezíral čtenáře našeho časopisu z nízké úrovně odbornosti či informovanosti, ale i menšiny - byť třeba nejsou národnostní - je nutné respektovat. Už jsem řekl, že problém peeringu vychází z rozšíření počtu poskytovatelů připojení u nás. Každý větší poskytovatel mívá vybudované svou sít po republice, do které v různých městech připojuje své zákazníky. Tato síť pochopitelně musí být nějakým způsobem připojena do Internetu - v opačném případě by mohli zákazníci takové firmy komunikovat nejvýše mezi sebou, což má sice taky svůj půvab, ale není to ono. Připojení do Internetu se tedy řeší dvěma způsoby; větší poskytovatelé mívají svou vlastní linku do zahraničí (takovým se občas říká hezky česky primární) a menší poskytovatelé, takzvaně sekundární, obvykle využívají služeb svých větších kolegů, či spíše konkurentů. Situace tedy vypadá tak, že zde existuje několik autonomních celků, které jsou připojeny do světa Internetu, ale většinou každý jinam - do jiného města a do sítě jiného zahraničního partnera, se kterým mají smlouvu. Tak například Internet CZ je součástí nadnárodní společnosti EUnet a má linku do Amsterodamu. Do stejného města vede i linka CESNETu, ovšem jeho partnerem je v tomto případě EuropaNET. Aby to nebylo příliš jednoduché, je navíc CESNET členem konsorcia E-BONE, do jehož sítě v Mnichově vede druhá linka CESNETu. Kromě toho je zde také Bohemia.net s připojení k X.linku do Karlsruhe a SPT Telecom/NEXTEL s připojením do USA k MCI. Zapomenout nesmíme ani na PVT a jeho linku do anglického PIPEXu a společnosti IBM a VOL, které mají linky do Vídně a Milána. Jak vidno, je v tom trochu zmatek a to jsme ještě určitě nějakého poskytovatele opomněli zmínit. Opravdové problémy však nastávají až ve chvíli, když spolu chtějí po Internetu komunikovat dva uživatelé, kteří využívají služeb různých firem.

Dejme tomu, že máme dva uživatele, pana Nováka a pana Berana, oba z Prahy. Pan Novák bydlí na Žižkově, pan Beran třeba na Královských Vinohradech a oba mají doma Internet. Zdálo by se, že je to situace takřka ideální, ovšem pochopitelně je v tom háček - každý z nich je zákazníkem jiné firmy, která ho do Internetu připojuje a jejich sítě nejsou lokálně propojeny (nemají peering). Pokud si tedy chtějí vyměňovat nějaká data, procestují na své cestě od pana Nováka k panu Beranovi v lepším případě část Evropy, v horším případě se podívají až do zámoří a teprve potom se vrátí zpátky do naší země, která sice oplývá mlékem a strdím, ale s peeringem je to u nás zatím horší. Že je tato okružní cesta po světě na jejich pouti ze Žižkova na Vinohrady poněkud zdrží by jistě pochopil i Internetový analfabet. V krajním případě by možná dokonce bylo rychlejší, kdyby pan Novák zkopíroval dotyčné soubory na disketu, sedl na šestadvacítku a dojel k panu Beranovi tramvají. Aby poskytovatelé připojení nenutili své zákazníky používat služeb městské hromadné dopravy, bývá ve světě (ale třeba i v Maďarsku či Polsku) obvyklé, že existuje lokální propojení jejich sítí, takže balíčky s daty z Žižkova na Vinohrady či z Krče na Lhotku necestují přes Stockholm, Paříž, Vilnius či Řím, ale maximálně přes Holešovice nebo Nusle, což je přece jen rozdíl. U nás tomu tak zatím není, i když ze všech stran se ozývá volání po zřízení všeobecného peeringu typu každý s každým.

O peeringu už se mluví od začátku roku, ovšem prvním konkrétním krokem k řešení této otázky byl vznik sdružení NIX.CZ (Neutral Internet eXchange), které by mělo ulehčit další kroky v oblasti peeringu. V současné době funguje opravdový peering pouze mezi Internetem CZ a CESNETem, který je zde z historických důvodů již několik let a dále mezi Video On Line a Bohemia.net, který byl zřízen teprve v poslední době. Ještě nedávno také fungoval peering mezi sítěmi Czech.net a Bohemia.net firem Luko a datac, ale ten byl naopak zrušen, protože to byl pouze pohrobek z doby, kdy tato linka připojovala Czech.net do světa. Po dočasnou dobu také fungoval peering mezi CESNETem a PVT, které tak řešilo svůj problém se zpožděním posílení zahraniční linky. Ten už je však v době, kdy čtete tyto řádky, zřejmě rovněž minulostí. Vyústěním vleklých jednání mezi poskytovateli připojení, o jejichž výsledku se spekulovalo několik měsíců, byla smlouva o smlouvě budoucí, na které se všechny firmy shodly letos v létě s tím, že konečná dohoda musí být podepsána do konce srpna. Původní smlouvu podepsaly společnosti

• CESNET
• Czech OnLine (česká pobočka Video OnLine)
• datac
• GTS CzechCom
• IBM
• Internet CZ
• PVT
• SPT Telecom (resp. jeho odštěpný závod Nextel)

Jak je vidět, jsou zastoupeni prakticky všichni poskytovatelé připojení, kteří mají svou vlastní linku do zahraničí (účast ostatních je zbytečná, protože je nepřímo zastupuje primární poskytovatel, jehož linku sdílí). Výjimkou je snad jen firma NetForce, která má linku do Norska, dále CZCOM a MOPOS s linkami a je možné, že i někteří další. Lze o všem očekávat, že časem se přidají i oni a kromě toho, ruku na srdce, ti nejvýznamnější v NIXu jsou.

NIX.CZ byl po svém založení všeobecně vykládán jako krok správným směrem, někteří ho dokonce označovali za „konečné řešení peeringové otázky". Není třeba pochybovat, že opravu jde o krok správným směrem - na druhou stranu je třeba si vyjasnit, co je možné od tohoto sdružení očekávat a co nikoliv. Očekávání a optimismus některých pozorovatelů jsou myslím poněkud přehnané, ale vina leží především na samotném NIXu a jeho členech, kteří nejsou schopni srozumitelně vysvětlit odborné veřejnosti a vůbec uživatelům Internetu, oč v tomto případě jde. Kdybych měl lapidárně shrnout výsledky NIXu tak, jak jsem je získal od různých zúčastněných firem, popsal bych je jako jednu místnost v telekomunikační věži v Praze na Žižkově, kam bude mít každý z členů zavedenou linku a umístěn svůj router a dost. Zdá se tedy, že řeší především problémy technického rázu. Případ peeringu je ovšem ukázkou problému, kdy je řešení po technické stránce mnohem snazší, než po stránce „politické". Zatím jsme se totiž dostali pouze ke společné místnosti, ovšem nyní se teprve otevírá prostor pro náročná dvojstranná jednání mezi jednotlivými členy NIXu. Ti totiž nebudou propojeni každý s každým, ale pouze s těmi, se kterými uzavřou smlouvu. NIX nemá za cíl propojení všech poskytovatelů, nýbrž má být platformou pro jejich jednání. O obtížnosti jednání nikdo nepochybuje, protože v tomto případě se musí na společném postupu vzájemně domluvit přímí konkurenti, kteří jinak svádí nemilosrdný boj o zákazníka. Přesto si myslím, že pod tlakem mínění svých zákazníků se domluví.

Jak jste si jistě všimli, mezi společnostmi, které podepsaly původní smlouvu o smlouvě budoucí figuroval i SPT Telecom, který má v oblasti Internetu také velké ambice. Jeho účast byla dlouhou dobu sporná a v průběhu jednání se šířily údajně zaručené informace - jedni tvrdili, že o účast nemá SPT Telecom zájem a druzí naopak, že Telecom zájem má, ale ostatní poskytovatelé ho nechtějí mezi sebe přijmout. Pravdu zřejmě neměli ani jedni, i když kdo ví, jak to doopravdy bylo. Záhy ovšem přišla, trochu jako blesk z čistého nebe, informace, že SPT Telecom členem NIXu není! K celé záležitosti nebyla vydána žádná tisková zpráva a i aktéři z řad poskytovatelů jsou v této věci skoupí na slovo, ale přesto se mi podařilo zjistit několik zajímavých skutečností. Jak jsem již uvedl, v původní dohodě bylo zakotveno, že všichni členové musí podepsat konečnou dohodu o založení NIXu do konce srpna - měly na to zhruba dva měsíce - a zaplatit částku 20 000 Kč na organizační výdaje. Všechny společnosti tak učinily, s výjimkou právě SPT Telecomu. Podle vysvětlení, které jsem dostal, se tak stalo kvůli stanovám této firmy, která je se svými zhruba šestadvaceti tisíci zaměstnanců skutečným kolosem. Účast v libovolné organizaci, ať jde o dva tisíce nebo dvacet miliard, musí totiž schválit představenstvo. To je ovšem tvořeno zástupci z několika kontinentů a neschází se proto zrovna každý den. Nesešlo se ani v průběhu léta a tak SPT Telecom o tři dny prošvihl termín podpisu, což je pochopitelně nepříjemné. Aby bylo vše právně v pořádku, domluvili se zástupci firem na tom, že Telecom k NIXu takzvaně přistoupí a vše bude zachráněno. S jeho přistoupením ovšem podle statutu sdružení musí souhlasit dvoutřetinová většina všech členů, což při současném počtu znamená pět ze sedmi firem. A v tom se ukázal být problém, protože při hlasování o přijetí byli pro pouze 3 členové, 2 byli proti a zbývající 2 se zdrželi, což je ale v důsledku stejné, jako kdyby hlasovali proti. Jak se mi podařilo zjistit, pro byly firmy CESNET, Internet CZ a IBM, proti naopak Podnik výpočetní techniky spolu s datacem a zdrželi se zástupci Czech OnLine a GTS CzechCom. Hlavním „viníkem" je přitom PVT, jehož zástupce argumentoval především nejasnou koncepcí Telecomu, jeho částečně monopolním jednáním (příkladem je jednotné telefonní číslo pro přístup do Internetu) a neprůhlednými vztahy ve společnosti. Zřejmě se mu podařilo přesvědčit ostatní a SPT Telecom tedy nebyl do NIXu přijat. Reakce Telecomu byla překvapivě klidná, i když zřejmě obě strany si uvědomují, že výsledek hlasování není šťastný (to je také zřejmě důvodem toho, že se k němu oficiálně nikdo nevyjádřil). Osobně se domnívám, že Telecom se nakonec do NIXu přijat bude, i když je otázkou, kdy. V zájmu všech zúčastněných by přitom myslím bylo, aby se tak stalo co nejdříve.

Stále dokola zde mluvím o peeringu a jeho významu pro uživatele, ale právě to by si zasloužilo hlubší zamyšlení. Bezprostřední užitek tedy uživateli přináší skutečnost, že může k některým zdrojům, serverům, informacím atd. rychleji lokální cestou, než oklikou přes půlku Evropy. Z tohoto předpokladu můžeme vyjít, ačkoliv jak si ukážeme o něco dále, ani to nemusí být vždy pravda. Uživatel tedy může přistupovat rychleji k informacím, uloženým u jiného poskytovatele připojení. Co když ale o žádné takové informace nemá zájem nebo dokonce není oč mít zájem, protože u dotyčného poskytovatele žádné takové zajímavé informace nejsou? Řečeno stručně: je mu to k ničemu. Z hlediska uživatele je tedy peering zajímavý jen s těmi poskytovateli, kteří mají ve své síti užitečné zdroje, ať už jsou to WWW stránky nebo FTP servery přecpané hrami (jak relativní je slůvko užitečné...). Současná situace, především díky historii vývoje Internetu u nás, je však taková, že drtivá většina informačního obsahu se nalézá v sítích CESNETu a EUnetu. Naprostá většina ostatních poskytovatelů však disponuje větším či menším počtem uživatelů, které do Internetu připojuje, ale až na výjimky nenabízí mnoho vlastních zdrojů. Z toho tedy vyplývá, že pokud by si měli uživatelé a zákazníci přát nějaký peering, pak je to peering s CESNETem a EUnetem. Není mi zcela jasné, k čemu je jim peering mezi dvěma poskytovateli, kteří nemají v oblasti zdrojů co nabídnout. V tuto chvíli mluvím opravdu jen o zákaznících; na druhou stranu si dokážu velmi dobře představit význam takové věci pro vlastní poskytovatele, kteří ji mohou dobře využít v reklamě a podobně. Je tedy vidět, že v zájmu svých uživatelů by se měli všichni poskytovatelé snažit o propojení se dvěma výše jmenovanými konkurenty. Otázkou ovšem zůstává, zda tato dvojka bude takovou snahou nadšena a bude mít o něco takového zájem.V zájmu jejich zákazníku je totiž především propojení jich samotných a to existuje. Na propojování s někým třetím nemohou zdánlivě nic vydělat, nic jim to nepřinese a naopak tím poskytnou podstatnou výhodu konkurenci.

Je to pravda a není to pravda. Je totiž třeba si uvědomit, jak to vlastně bez peeringu funguje. Uživatelé z nepropojených sítí totiž při přístupu do sítí EUnetu a CESNETu musí „chodit okolo", což se jednak projeví v rychlosti (či spíše pomalosti) na jejich straně, ale také tím pochopitelně zatěžují zahraniční spojení firem, do jejichž sítí přistupují. Pokud by tedy bylo lokální spojení realizováno, zákonitě by se to projevilo i na snížení zatížení zahraničních linek dotyčných firem, což by všichni museli kvitovat s potěšením. Není tedy pravda, že by EUnet s CESNETem na případném peeringu jen prodělávali - vydělali by všichni, i když je otázkou, kdo víc.

Na závěr bych rád zmínil názor pracovníka jednoho z vedoucích poskytovatelů připojení, o kterém tu byla řeč. Ten totiž v této souvislosti hovoří o takzvaném optimálním, nebo lépe řečeno optimalizovaném peeringu - pochopitelně optimálním pro jeho firmu. Základním předpokladem tohoto optimalizovaného peeringu je skutečnost, že linka spojující síť dotyčného poskytovatele s ostatními by měla velmi nízkou přenosovou rychlost. Díky směrování provozu přes tuto linku by se značně ulehčilo zahraničním spojům, ale vzhledem k omezené kapacitě by „pakety v tomto místě stály frontu". V případě tohoto řešení by tedy situaci zákazníků ostatních poskytovatelů peering nijak nezlepšil a profitovala by na něm jen jeho firma. Že tato myšlenka není pouhou hypotézou je dává tušit i skutečnost, že podle dostupných informací se všichni hlavní poskytovatelé rozhodli zavést do NIXu linku o rychlosti 64 kb/s, což je dle mého soudu velmi málo. Je tedy důvod k obavám, že ať už to s peeringem dopadne jakkoliv, pravděpodobně to nakonec po dlouhém očekávání bude stejně zákazník, který z toho nebude mít skoro žádný nebo jen symbolický užitek.

Vzhledem k tomu, že tato problematika je velice zajímavá , aktuální a přitom kontroverzní, velmi uvítám veškeré ohlasy vás, čtenářů. Můžete mi je posílat e-mailem na adresu antos@cpress.cz.