Softwarové noviny, č.1/1998

Co je spamming?

Začněme nejprve s běžnou listovní poštou - také se vám v poslední době stává, že ve své poštovní schránce nacházíte čím dál tím více reklamních materiálů, které vám tam přichází bez toho, že by jste si o ně někomu řekli, či jiným způsobem dali podnět k jejich zasílání? Nemusí to být zdaleka jen takové zásilky, které jsou řádně ofrankovány, zasílány poštou a doručovány poštovní doručovatelkou, jsou to stejně tak dobře reklamní letáky, které do poštovních schránek systematicky rozhazují lidé, najatí k takovéto roznášce a obcházející všechny domy v určité oblasti.

Nyní si místo běžné listovní schránky, dopisů, papírových letáků, prospektů a katalogů představte poštu elektronickou, jednotlivé zprávy, a k nim i případné přílohy - v podobě spustitelných programů, obrázků, databází, spreadsheetů apod. Pokud někdo rozesílá nevyžádané zásilky tímto elektronickým způsobem, a dělá to ve velkém (neboli hromadně), pak právě to je spamming.

Specifika spammingu

Spamming, jako hromadné rozesílání nevyžádaných zásilek, bohužel není vázán jen na elektronickou poštu. Jde o způsob zneužití jakéhokoli elektronického komunikačního mechanismu, který funguje na distribučním principu - tedy na principu rozesílání jednoho a téhož exempláře zprávy (zde nevyžádané zásilky) k mnoha příjemcům současně. V prostředí Internetu na tomto distribučním principu fungují kromě elektronické pošty například také tzv. síťové noviny (netnews, USENET). Ostatně, nešvar spammingu se poprvé významněji rozšířil právě v prostředí USENETu (viz článek o historii USENETu a Internetu), a teprve později se rozšířil i do prostředí elektronické pošty. Do budoucna lze očekávat, že tento nešvar ohrozí i další formy elektronické komunikace fungující na distribučním principu, existující i teprve připravované.

V čem je ale hlavní nebezpečí spammingu? Proč je tento nešvar ještě mnohem nebezpečnější, než jeho "listovní" podoba s tištěnými reklamními letáky v našich listovních poštovních schránkách? Důvodů je celá řada, vezměme to tedy popořadě.

Větší efektivnost

Elektronická média mají obecně jednu významnou přednost před tištěnými materiály - jejich nákladová křivka roste výrazně pomaleji, než u materiálů tištěných. V praxi to znamená, že elektronické rozmnožení reklamního materiálu v podobě datového souboru do velmi mnoha exemplářů přijde mnohem laciněji, než tisk stejného počtu tištěných materiálů, a s rostoucími počty exemplářů se disproporce ještě zvětšuje. Stejná úvaha přitom platí i pro samotné elektronické distribuční mechanismy, které fungují mnohem laciněji, rychleji a celkově efektivněji, než jejich "neelektronické" ekvivalenty. Například zaplatit si člověka, který bude celý den roznášet letáky po domech a strkat je lidem do jejich schránek, stojí určité peníze, a "výkonnost" takovéhoto distribučního mechanismu je relativně omezená. Naproti tomu elektronické rozeslání, kupř. elektronickou poštou, dá rozesilateli v zásadě stejně práce, jako rozeslání jednoho jediného exempláře zprávy (má-li k dispozici vhodně upravený seznam adres, na které má být zásilka distribuována). Navíc je takováto elektronická distribuce nesmírně rychlá. Ale to ještě není zdaleka všechno, pokud jde o její výhodnost pro rozesilatele!

Přesun nákladů na někoho jiného

Specifikou Internetu (i sítě USENET s jejími síťovými novinami) je "společný" (kooperativní) způsob financování provozu. To v praxi znamená, při určitém zjednodušení, že všichni se podílí na placení všeho. Platí to samozřejmě i pro distribuční mechanismy jako elektronickou pošta a síťové noviny, a například právě u elektronické pošty to znamená, že náklady na přenos každé jednotlivé zprávy hradí celý řetězec subjektů: odesilatel, poskytovatel připojení, příjemce (podrobněji o důvodech viz zde). To je velmi důležitý a zásadní rozdíl oproti fungování běžné listovní pošty - v té nese veškeré náklady odesilatel zásilky, který platí "poskytovateli" (poště) za doručení zásilky až na místo jejího určení. V případě elektronické pošty nese odesilatel jen část nákladů na přenos zprávy. Další část nesou poskytovatelé připojení (resp. provozovatelé páteřních sítí), kteří ale fungují na běžném komerčním principu a své náklady přenáší nepřímo na své zákazníky. Konečně nemalou část nákladů nese přímým způsobem i příjemce zprávy - ten platí svému poskytovateli za přístup k Internetu (a tím mj. kompenzuje jeho náklady), a dále platí i za své konkrétní fyzické napojení na nejbližší vstupní bod do sítě svého poskytovatele. Velmi často jde o uživatele, který se připojuje k Internetu komutovaně, po modemu a prostřednictvím veřejné telefonní sítě, takže zde platí za používání telefonu, samozřejmě do kapsy Telecomu.

Pravdou je, že jiné způsoby připojení k Internetu (např. pevnou linkou, sdílenou více uživateli) může vyjít ekonomicky mnohem výhodněji. Na druhé straně je ale pravdou i obrácená úvaha: odesilatel (spammer) může odeslat jedinou zprávy na mnoho adres současně (v tom smyslu, že od něj odchází jediný exemplář zprávy). Nechť za toto odeslání zaplatí jednu nákladovou jednotku (ať už je jakákoli). Skutečné rozeslání zásilky na jednotlivé adresy provádí až poštovní server, kterému spammer svou zásilku předal, a od něj již odchází n různých a samostatných zpráv. Každá z nich je přijata jedním konkrétním příjemcem, který za její přijetí také něco zaplatí - nechť je to stejná nákladová jednotka. Pak vše lze shrnout také takto: iniciátor (spammer) sám zaplatil jednu jednotku, ale přinutil n ostatních uživatelů aby na jeho aktivity přispěli celkem n jednotkami. Jen si zkuste dosadit za onu hypotetickou jednotku několik málo haléřů až korun, a za číslo n klidně stovky, tisíce, až třeba desetitisíce. Už tušíte, proč mají někteří lidé takový zájem o provozování spammingu? A už tušíte, proč se to ostatním velmi silně nelíbí?

Obtěžování

Nejde přitom zdaleka jen o krytí přímých a nepřímých nákladů na tyto činnosti. Jde i o čas a pozornost uživatelů, kteří musí sami rozpoznat že jde o nevyžádanou zásilku a zareagovat na ni (nejspíše vymazáním). Obvyklý argument spammerů o tom, že "přeci stačí jen zmáčknout DELETE" je silně zavádějící - když už uživatel zaplatil za to, že nevyžádaná zpráva "přitekla" až do jeho poštovního programu, musí ještě věnovat určitý čas a pozornost samotné identifikaci zprávy jako nevyžádaného spammu. U jediné zprávy to není nijak bolestné, ale představte si třeba, že takovýchto nevyžádaných zpráv dostáváte stovky denně! Bude vás pak ještě bavit probírat se záplavou zbytečností, aby jste našli skutečně důležitou zprávu? Pokud se současný nárůst spammingu nepodaří včas zastavit - a to nebude nijak lehké, protože motivace spammerů je poměrně velká - pak takováto situace opravdu reálně hrozí.

Omezování funkčnosti

Dalším velmi důležitým momentem je skutečnost, že přenos nevyžádaných zásilek spotřebovává také významné systémové zdroje - například přenosovou kapacitu dostupných přenosových cest, místo na disku pro dočasné uchovávání zpráv, výpočetní kapacitu pro své zpracování atd. Opět zde platí, že čím více je zpráv distribuovaných v rámci spammingu, tím více systémových zdrojů spotřebovávají, a tím méně zdrojů zbývá pro skutečně důležité zprávy. Opět je dobré si uvědomit, že pokud trend spammingu bude pokračovat a eskalovat, budou nevyžádané zprávy tvořit stále větší procento veškerého "poštovního" provozu, a na skutečně důležité zprávy bude zbývat stále méně a méně. V nejhorším případě pak může dojít i k tomu, že kvůli nevyžádaným zprávám nebude možné přenášet vůbec nic, a tedy ani vyžádané věci.

Z tohoto druhého příkladu vyplývá ještě jeden velmi důležitý fakt: spamming je nešvarem, který se netýká zdaleka jen elektronické pošty či síťových novin (netnews) - jde obecně o problém všech služeb, pracujících na distribučním principu.